Začátek měsíce bývá vždy ve znamení zveřejnění indexů nákupních manažerů (PMI) a nejinak tomu bylo i v říjnu. Už letmý pohled na jeho výsledky za ČR, Německo, Francii, Itálii nebo celou eurozónu ukazuje, že tentokrát PMI šel v podstatě všude směrem na jih. Začněme u českého indexu, který skončil především v důsledku slabého růstu nových zakázek na téměř dvouletém minimu. Ač je výsledek nových objednávek slabší než v předchozích měsících, stále platí, že rostou a některým firmám se stále nedostávají pracovníci na realizaci již rozdělané práce.
Jde tak jen o další potvrzení hypotézy, že ekonomika se přiblížila k hranici svých technologických a lidských kapacit. Nakonec i růst nákladů a následně i prodejních cen je toho vlastně také dokladem. Pro průmysl, který do třetího čtvrtletí vstoupil s velmi silným růstem, to znamená, že na konci kvartálu už s tak silnými přírůstky počítat nemůžeme. A současně, že průmysl, který doposud působil jako motor celé ekonomiky, bude i důvodem jejího zpomalování. Nikoliv proto, že by neměl komu co prodávat jako před deseti lety, ale proto, že už o moc více vyrábět vlastně snad ani nemůže.
Optimismu nepřidala ani data z eurozóny. Německý PMI se dostal na dvouleté minimum, nicméně se podobně jako ten český nachází bezpečně nad psychologickou hranicí 50. I v Německu jdou nižší výsledky na vrub slabším zakázkám, respektive poklesu zahraničních objednávek dotýkajících se především zboží investičního charakteru a automobilů. Za tímto výsledkem můžeme vidět obavy z eskalace obchodní války či živelného brexitu, které vedou k odkladům objednávek, spíše než všeobecnou nasycenost poptávky po německých exportech, tedy snad s výjimkou automobilového průmyslu. Vzhledem k už šest let trvajícímu boomu na trhu automobilů v EU by právě tam ochlazení nemělo být až takovým překvapením.
Slabší objednávky hlásí rovněž francouzské a italské průmyslové firmy. Na italských číslech lze však najít minimálně dva zajímavé, leč nepříliš lichotivé momenty. Nízké zakázky způsobuje především slabá domácí poptávka a tím druhým je fakt, že italský PMI skončil přesně na padesátce, tedy na hranici mezi růstem a propadem. To o dobré kondici předlužené italské ekonomiky rozhodně nic dobrého nevěstí.
TRHY
CZK a dluhopisy
Koruna si, jak už to tak vypadá, nedělá nic z prognózy centrální banky. Namísto posilování se i včera ubírala ke slabším hodnotám a během odpoledne se dostala až nad hranici 25,80 EUR/CZK. Nesvědčí jí samozřejmě klima na zahraniční trzích, nicméně úrokový diferenciál a především perspektiva jeho dalšího rozšiřování by jí mohla později trochu síly přece jen dodat. Časem by se mohla dočkat i nějaké verbální podpory ze strany centrálních bankéřů, kteří ji přece jen při hlasování o nastavení sazeb berou docela vážně v úvahu. Proto bude podle našeho názoru i nadále platit, že kurz bude jedním z hlavních parametrů, které rozhodnou, zda už v listopadu (ne)dojde k dalšímu – letos už pátému – navýšení sazeb.
Zahraniční forex
Růst rizikové marže u italských vládních dluhopisů a vynikající výsledky americké ekonomiky (ISM v průmyslu a výdaje ve stavebnictví) zatlačily eurodolar níže pod hladinu 1,16. Euro kvůli Itálii nyní nebude mít na růžích ustláno, neboť poté co nová populistická koalice schválila rozpočet s deficitem 2,4 % HDP a pohněvala si Evropskou komisi, tak její členové evidentně začali cílit svými komentáři na trhy s tím, aby vládu přinutili k disciplíně (skrze roztahující se rizikové prémie u italského vládního dluhu). Vše tedy hrozí další eskalací v podobě slovních přestřelek mezi bruselskou komisí a členy italské vládní koalice. Výnosy u italských vládních dluhopisů (z 23 % drží ECB) budou tedy dále růst, což nedovolí euru zpevnit.
Ropa
Cena ropy Brent nepolevuje v růstu a aktuálně se obchoduje již za 85 USD/barel. Během včerejška ceny podpořila především úspěšná obchodní jednání mezi Spojenými státy, Kanadou a Mexikem. Ta by kromě zmírnění obchodního napětí mezi těmito zeměmi mohla vést i ke zvýšení importu americké ropy do Mexika.
V současnosti nicméně trh hltá zejména jakékoli aktuality okolo vbrzku platných sankcí na Írán. A zvláště intenzivně je upřena pozornost na další kroky amerického prezidenta Trumpa. Obligátní proti-OPECovský tweet zřejmě nic nezmůže, jeho včerejší telefonát se saúdským králem již působí vážněji. Pravdou však zůstává, Trump zdaleka nemá situaci ve vlastních rukou a jeho administrativa by pro zamýšlené snížení cen musela vynaložit nemalé úsilí, především ve vztahu k Saúdské Arábií.