Dluhopisy obvykle nezkušení investoři považují automaticky za bezpečnou investici. Ne všechny jsou však skutečně tak bezpečné, jak se na první pohled zdají. Jak se při investování do dluhopisů nespálit? Je vhodné volit jednotlivý dluhopis, nebo raději dluhopisový fond? A jak si z pestré nabídky dluhopisových fondů vybrat ten pravý?
Na začátek je třeba ujasnit si důležité pojmy. Tzv. bezpečné dluhopisy - státní dluhopisy nejrozvinutějších zemí, jako jsou například USA, Německo nebo Švýcarsko, u kterých je velmi nízké kreditní riziko a vysoká likvidita - tvoří z celého dluhopisového trhu jen část. Na druhé straně máme rizikové dluhopisy s vysokým výnosem (tzv. junk), u nichž je kreditní riziko (riziko selhání emitenta dostát svým závazkům) zvýšené, čemuž by měl také odpovídat vyšší požadovaný výnos.
Samostatnými kapitolami jsou pak podřízené nebo konvertibilní dluhopisy, u nichž se úroveň rizika zvyšuje směrem k akciovému riziku. U podřízeného dluhopisu držitel stojí až jako další v pořadí za držiteli seniornějších bondů. U konvertibilního dluhopisu zase hrozí výměna dluhopisu za akcie společnosti v nepříznivém okamžiku (držitel konvertibilního dluhopisu fakticky konvertovat nehodlá, ale bývá k tomu občas přinucen).
Kromě kreditního rizika nesmíme u dluhopisů podceňovat také tržní riziko plynoucí z možného pohybu úrokových sazeb. Na to jsou citlivější dluhopisy s tzv. delší durací (průměrnou dobou do splatnosti).
Například v době kolem konce intervencí ČNB jsme se vyhýbali delším fixně úročeným českým státním dluhopisům a preferovali variabilně úročené dluhopisy s nejkratší splatností, protože jsme očekávali růst úrokových sazeb. Sázka na krátký konec výnosové křivky se vyplatila. 7-10leté české státní dluhopisy ztratily za 2 roky (9/2016 - 9/2018) více než 10 % hodnoty. To je na konzervativní investici děsivý výsledek. V současnosti ze státních dluhopisů volíme země, kde aspoň do jisté míry proběhla normalizace úrokových sazeb (ČR, USA), a naopak se vyhýbáme zemím se zápornými dluhopisovými výnosy.
Jak poznat potenciálně rizikový dluhopis?
Vodítko nám může poskytnout rating některé z renomovaných ratingových agentur (S&P, Moody’s, Fitch). Pokud je dluhopis férově oceněn, poznáme to také podle výše kupónu (vysoký kupón odpovídá vysokému riziku a slabosti firemní rozvahy). U dluhopisů bez ratingu je situace složitější, protože si kreditní analýzu musíme udělat vlastní. Vzhledem ke složitosti tohoto procesu nedoporučujeme drobným klientům nakupovat jednotlivé firemní dluhopisy bez ratingu a posouzení kredibility emitenta raději ponechat odborníkům (ratingové agentury, kreditní oddělení investičních společností). Ani nemluvě o tom, že jednotlivé emise mívají většinou příliš vysokou nominální hodnotu, což by v portfoliu drobného investora způsobilo vysokou koncentraci kreditního rizika vůči jednomu emitentovi.
Setkáváme se také s dotazy na nestandardní nabídky firemních dluhopisů, které se ke klientům dostávají většinou od různých investičních zprostředkovatelů. Existuje několik varovných signálů, že nemusí jít o zaručeně výhodný obchod a výnos dluhopisu neodpovídá podstupovanému riziku. Emitenty bývají neznámé firmy, často s krátkou historií nebo ztrátovým hospodařením (všechny tyto informace lze získat z obchodního rejstříku). Dalším poznávacím znamením je distribuce dluhopisů mimo renomované finanční instituce podléhající dohledu ČNB. A pak tu mohou být další výstražné signály jako nesrovnalosti v informačních materiálech, neúplné informace, chybějící prospekt apod.
Jaké jsou výhody dluhopisového fondu oproti jednotlivému dluhopisu?
Kolektivní investování přináší drobným investorům možnost diverzifikace portfolia, kterou by si jinak s malou vstupní investicí nemohli dovolit. Zamezí se tak zmiňovanému riziku koncentrace portfolia. Dluhopisová portfolia fondů dodržují přísné koncentrační limity na jednoho emitenta. Mimo to mají výhodu profesionální správy, takže investoři nemusí trhy denně sledovat a portfolio s vysokými transakčními poplatky na nové podmínky upravovat. V případě investora v českých korunách je také jednoznačnou výhodou možnost zajištění měnového rizika, která je pro drobného investora jinak prakticky nedostupná. Posledním, možná nejdůležitějším faktorem je likvidita. Přestože vždy důrazně připomínáme, že je třeba dodržovat doporučený investiční horizont, při vzniku náhlé potřeby se rychlá dostupnost finančních prostředků po prodeji fondu (obvykle do 1 týdne) může hodit. Naproti tomu některé dluhopisy, které nejsou obchodované na sekundárním trhu, nejsou likvidní a držitel si je tak mnohdy musí ponechat až do splatnosti bez možnosti dřívějšího odprodeje.
Pro koho jsou dluhopisové fondy vhodné?
Záleží zejména na tom, jaké dluhopisové fondy – zda konzervativnější, složené převážně z bezpečných dluhopisů, nebo rizikověji laděné (převážně z korporátních dluhopisů). První zmiňované doporučujeme velmi opatrným investorům, kteří neunesou větší poklesy hodnoty portfolia a pro které tudíž nepřipadá v úvahu konzervativní smíšený fond s alespoň 10% akciovou složkou. Druhé zmiňované doporučujeme jako jeden z komponentů dluhopisové složky portfolia.
S jakým výnosem mohu počítat při horizontu dvou let?
V současnosti stále preferujeme kratší dluhopisové fondy vzhledem k nízkým sazbám na dlouhém konci výnosové křivky. Situace se však může velmi rychle změnit vzhledem k aktuálnímu postoji ČNB a situaci na globálních trzích. Očekávaný výnos na kratších dluhopisových fondech se pohybuje někde kolem 1,10 až 1,20 % ročně po všech nákladech spojených s řízením fondu. U fondů s delší durací je výnos více nejistý vzhledem k možnému růstu sazeb.
Na podnikové dluhopisy jsme opatrnější, jelikož jejich ocenění je kvůli utaženým kreditním maržím již dost drahé. Dluhopisové fondy s větší kreditní pozicí radíme přidávat do portfolia jen jako diverzifikátor v kombinaci s dalšími fondy, ne však jako osamocený produkt, který by měl tvořit celé portfolio.
Autorka: Michaela Toperczerová, analytička, ČSOB AM
