Na konci roku 2018 se ekonomové ptali, jaký je dopad obchodních válek Donalda Trumpa. Podle amerického Fedu a podle ECB měl být tento efekt pouze přechodný a slabý. Tudíž mohou dál normalizovat svou monetární politiku zvyšování sazeb. V Číně naopak převládaly obavy z dopadu obchodních tenzí i z toho, že ekonomická politika bude mít jen omezený prosto pro podporu hospodářství. Jak ale na stránkách Financial Times poukazuje známý ekonom a investor Gavyn Davies, nyní se nacházíme v úplně jiné situaci.
Čínský růst je na tom relativně dobře a prozatím nedošlo k většímu narušení globálních dodavatelských řetězců. Domácí poptávka v Číně také reagovala na fiskální a monetární stimulaci. Ve vyspělých zemích naopak obavy z nových cel a propad prodejů aut vedly k výrazné kontrakci investic, což dolehlo zejména na ekonomiky se silným výrobním sektorem, jako je Německo. Rostoucí riziko recese v Evropě mělo znatelný dopad na aktivitu v americkém hospodářství, tamní sazby a monetární politiku,“ píše investor.
V Číně tak sílí optimismus ohledně její schopnosti ustát obchodní války. Tempo růstu ve druhém čtvrtletí sice kleslo na 6,2 %, což je nejméně za dvě poslední desetiletí, ke konci čtvrtletí ale podle Daviese nastalo určité oživení a růst se nyní podle modelů jeho investiční společnosti Fulcrum AM nachází blízko 7 %. Tento vývoj může také vysvětlovat, proč čínská vláda zvolila tvrdší postoj vůči americkým požadavkům v oblasti obchodu a je možné, že nyní je Čína ochotná pustit se do delšího konfliktu.
Mezi největší zklamání tohoto roku patří podle Daviese skutečnost, že se eurozóně nepodařilo zotavit z toho, co bylo na konci minulého roku považováno jen za přechodnou slabost. Nyní na rozdíl od předchozích období útlumu trpí i německá ekonomika, a to zejména kvůli vývoji v automobilovém sektoru. Navíc trpí exporty kapitálového zboží, což odráží celosvětově slabou investiční poptávku.
ECB má podle investora čím dál větší obavy z japonizace evropské ekonomiky a o svém inflačním cíli stále více hovoří jako o cíli symetrickém. To implikuje, že banka nebude tolerovat delší období podstřelování tohoto cíle a „je jednoznačně připravena snížit v září sazby a obnovit program nákupu aktiv“. Podobně jako v Japonsku tu je ale prostor pro další stimulaci omezený a ne náhodou tak Mario Draghi hovoří o potřebě fiskální stimulace, a to zejména v případě, že výrobní sektor bude čelit dalšímu negativnímu šoku.
V USA je podle Daviese pozoruhodné to, že „Fed chápe význam zbytku světové ekonomiky“. Americká centrální banka tak stále častěji hovoří o strukturálním dlouhodobém poklesu inflace, na kterém se projevují globální síly. V USA navíc panuje víra, že monetární politika má reagovat rychle a razantně a podle investora je tak pravděpodobné, že monetární politika zůstane po zbytek roku „extrémně hrdliččí“.
Zdroj: Financial Times