Investor Ben Carlson tvrdí, že v USA podle odhadů tvoří milionáře „jen 5 % lidí“. Podle tohoto měřítka tak velká část společnosti nikdy nebude považována za bohatou. Jenže „existuje řada dalších způsobů, jak žít bohatý život bez ohledu na to, kolik peněz máme v bance či v investičním portfoliu“. A jak Carlson správně podotýká, „i ti, kteří těch peněz mají opravdu hodně, nemusí být v ostatních aspektech života právě bohatí“. Investor jmenuje několik oblastí, ve kterých „jsme bohatí i bez peněz“.
„Máte práci, která vás skutečně baví.“ Klasické zaměstnání zabere asi polovinu našeho probdělého času a u řady lidí je to ještě více. Pokud tedy někdo nesnáší firmu, pro kterou pracuje, svého nadřízeného, spolupracovníky či celou dosavadní kariéru, těžce se to podepisuje na jeho spokojenosti. Za extrémně bohaté mohou být naopak považováni ti, kteří dělají to, co je baví, s lidmi, které mají rádi.
„Mít ve svých rukou svůj vlastní čas a práci.“ Pokud totiž má někdo možnost ovlivnit to, čemu se bude věnovat, jde o významný faktor, který zvyšuje spokojenost v zaměstnání. Vysoká výplata naopak nemusí vyvážit nespokojenost pramenící z toho, že musíme neustále poslouchat příkazy nadřízených a nemáme v práci žádnou volnost.
„Schopnost pracovat odkudkoliv.“ Práce z domova či jiných míst je relativně novým jevem a souvisí s technologickým pokrokem. Výsledkem je vyšší flexibilita, která může zvyšovat produktivitu a pomáhat lidem i v jejich rodinném životě. V neposlední řadě může výrazně omezovat čas strávený dojížděním. Nicméně Carlson připomíná, že pro takovou organizaci práce musí být správně nastavena jak daná osoba, tak celá firma. Pokud tomu tak není, může být „pokladem“ i to, že cestování do zaměstnání nezabere moc času. Investor zmiňuje „jednu studii, podle které je zvýšení doby dojíždění o 20 minut stejné, jako když je snížena mzda o 19 %“.
Velkým plusem je v otázce našeho bohatství i to, pokud máme pevnou kontrolu nad výdaji. „V knize The Algebra of Happiness její autor Scott Galloway píše, že bohatý je ten, jehož pasivní příjmy převyšují jeho výdaje.“ Jeho rodiče měli například příjmy z investic dosahující 50 000 dolarů ročně a jejich výdaje dosahovaly 40 000 dolarů ročně, „takže šlo o boháče.“ Jak doplňuje Carlson, „skutečný pokrok v oblasti financí je dán právě tím, že zvyšujeme rozdíl mezi příjmy a výdaji.“
Na závěr investor poukazuje na vysokou hodnotu mezilidských vztahů, a to připomínkou studie Dana Buettnera, který se zabýval několika regiony ve světě, kde se lidé dožívají velmi vysokého věku. Patří mezi ně například Sardinie či Okinawa a podle vědce stojí za tímto jevem následující faktory: Genetika, životní styl (výživa, fyzická aktivita a podobně) a společenský a rodinný život. „Pokud vyděláváte hodně peněz, ale jste neustále vystresovaní ze svých vztahů, doslova si berete roky života,“ uzavírá investor s tím, že za peníze si nekoupíme zpět ani jeden.
Zdroj: The Wealth of Common Sence