Rakouský manažer Ferdinand Piëch stál řadu let v čele koncernu a má velkou zásluhu na jeho expanzi a dnešní podobě. Piëch, který o víkendu ve věku 82 let nečekaně zemřel, přitom nikdy nebyl ve jen najatým manažerem. Spolu s dalšími členy rodiny mu totiž patřila firma Automobil Holding SE, která drží 30,8 procenta akcií koncernu . Před dvěma lety ale většinu svého podílu prodal dalším členům rodiny Porscheů a Piëchů.
Vídeňský rodák, syn dcery automobilového průkopníka Ferdinanda a rakouského právníka (a nacisty) Antona Piëcha, vystudoval strojní inženýrství na prestižní curyšské polytechnice a kariéru zahájil v automobilce jako konstruktér. Podílel se na vývoji okruhových speciálů 906 a 917, z nichž druhý se stal legendou motosportu, když v letech 1970 a 1971 zvítězil ve slavné čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans.
Po osmi letech (1963 až 1971) u zamířil Ferdinand Piëch do automobilky , která se stala už v polovině 60. let majetkem . Koupě někdejšího Auto Unionu dodala chřadnoucímu nový impuls, poskytla firmě například know-how k výrobě vozů s pohonem přední nápravy a motorem vpředu, tedy i golfu, který je již více než čtyři a půl dekády základním produktem automobilky z Wolfsburgu.
U strávil Piëch přes 20 let. Mimo jiné vedl technický vývoj stěžejních modelů 80 a 100, v roce 1983 se stal viceprezidentem firmy a v lednu 1988 nejvyšším šéfem značky. Za jeho působení se stala významným producentem vozů prémiového segmentu a vážným konkurentem tradičnějších výrobců Mercedes a . Do výroby se tehdy dostal třeba systém pohonu všech kol quattro nebo později typické řadové pětiválce.
V lednu 1993, kdy se zmítal v krizi a výrazně prodělával, byl Piëch zvolen šéfem koncernu . Podařilo se mu nejen stabilizovat, ale obrátit jej i na cestu na vrchol automobilového průmyslu. Neváhal využít i kontroverzních kroků, když například přetáhl z uznávaného odborníka na snižování nákladů Josého Ignazia Lopeze, což vyvolalo soudní spory mezi oběma firmami.
"Málokdo by se odvážil obrátit celý podnik vzhůru nohama tak, jak to Piëch dělá v automobilce... Od dědečka - konstruktéra slavného brouka a zakladatele společnosti Ferdinanda Porscheho - zdědil Piëch nejen benzín v krvi a technického génia, ale i odvahu," napsal o jeho působení v čele v srpnu 1994 německý týdeník Stern.
Za Piëchova vedení se koncern, do kterého na počátku 90. let patřily značky , , Seat a Škoda, rozrostl o luxusní Bentley a výrobce supersportů Lamborghini a Bugatti. Piëch, který v 90. letech vyjednával s českými ministry o budoucí podobě Škody, o mladoboleslavské automobilce například koncem 90. let řekl, že je "nejhezčí dcerou koncernu". Krátce před svým odchodem z čela ovšem škodovku kritizoval, že přes velký růst prodejů vykazovala relativně malý nárůst zisku.
Volkswagen také vstoupil na pole výroby nákladních vozů, když v roce 2000 koupil první akcie švédské automobilky Scania a Piëch usedl do jejího vedení. Nyní pod spadá také italský výrobce motocyklů Ducati a má téměř 95 procent akcií ve výrobci nákladních automobilů .
Místo výkonného ředitele opustil Piëch po téměř dvou dekádách v roce 2002, kdy mu bylo 65 let; zamířil do čela dozorčí rady, i nadále ale výrazně zasahoval do běžného chodu firmy. V paměti zůstává například Piëchův spor s jeho bezprostředním nástupcem v čele Berndem Pischetsriederem, který v roce 2006 vedl k rezignaci tohoto manažera se zkušenostmi z vedení , Seatu nebo Scanie.
Pischetsriederův nástupce Martin Winterkorn, který do čela přišel z , se naopak stal příčinou Piëchova odchodu z orgánů . Piëch totiž odmítal Winterkornovi prodloužit smlouvu a po své prohře v dubnu 2015 odstoupil z funkce předsedy dozorčí rady a stáhl se do ústraní. Před dvěma lety (v době, kdy se zbavil většiny akcií v holdingu Porsche) vzbudilo pozornost Piëchovo tvrzení, že vedení vědělo o manipulacích s emisními testy již půl roku před vypuknutím aféry dieselgate.
Několikrát ženatý Piëch byl otcem 13 dětí, ne všechny měl ale se svými manželkami.