Jak Obamova, tak Trumpova vláda „provedla kroky, které podkopávaly mezinárodní roli dolaru“. Ten si i přesto drží dominantní pozici a „sny o alternativách zůstávají stále jen sny“. Na stránkách VoxEU to tvrdí známý evropský ekonom Charles Wyplosz s tím, že tento stav může přetrvávat i celá desetiletí.
Jaké vlastnosti musí mít měna, která si získá široké mezinárodní použití a významné pozice ve světové ekonomice? Podle ekonoma musí být především stabilní, což znamená nízkou inflaci. Musí to také být měna velké země, která má velký podíl na globálním obchodu a financích. Musí stát na hlubokých a efektivních domácích trzích, které jsou „chytře regulovány nezávislými orgány“.
K tomu všemu musí být měna s globálními ambicemi vnímána jako „benevolentní monopol“. Pokud by pak chtěla nějaká měna nahradit dolar, musela by splnit tyto podmínky. A nejen to. Spojené státy by navíc musely učinit vážné ekonomické chyby a země s nově vznikající dominantní měnou by ještě musela být vnímána jako nastupující supervelmoc.
Dolar byl podle ekonoma po dlouhou dobu vnímán jako „benevolentní diktátor“, i když Spojené státy jej občas používaly k prosazení své moci. Americká vláda si ale byla vědoma, že pozice dolaru není vytesána do kamene a i tato měna si ji musí zasloužit. Takže například během krize roku 2008 bylo s americkými pobočkami zahraničních bank jednáno stejně jako s bankami domácími. Spojené státy také v té době poskytovaly dolarovou likviditu řadě zahraničních centrálních bank.
Jenže v poslední době Spojené státy používají dolar k prosazení svých politických cílů stále častěji. Například trestají všechny banky, které se snažily obejít embargo uvalené na Írán, a takové pokusy o prosazení své moci za vlastními hranicemi budí ve světě kritiku. A to nejen v zemích, jako je Rusko nebo Čína, ale i u těch, které jsou považovány za přátele Spojených států. K tomu se přidává klesající význam americké ekonomiky ve světovém hospodářství a výsledkem jsou podle Wyplosze stále větší snahy o přechod na jinou globální měnu. Jenže snahy jsou jedna věc a realita druhá.
V tuhle chvíli by pozici dolaru mohlo ohrozit jen euro nebo čínské renminbi, a to díky velikosti evropské a čínské ekonomiky. Jenže čínská měna stále není plně konvertibilní. Největší čínské banky jsou vlastněny státem a finanční trhy nejsou ani volné, efektivně regulované a ani bez vlivu vlády. Měnu, která je celkově pod silným vlivem státu, pak dolar nahradí jen těžko. Tím spíš, že jde o stát bez výrazné dělby moci a nezávislých institucí.
Euro by na tom mohlo být teoreticky lépe, ale ani dvacet let po jeho vytvoření se projekce optimistů nenaplňují. Jak totiž ukázala poslední krize, souvisí s ním stále vážné nedostatky včetně neexistence věřitele poslední instance, nedostatečného bankovního dohledu, hlubokých politických rozkolů či efektivního krizového plánování. Podle ekonoma to jsou důvody, proč se krize v Evropě šířila jako nákaza a výsledkem jsou i neustálé pochyby o samotné životaschopnosti eura.
„Takže si musíme vystačit s dolarem. Jeho vazba na zlato byla zrušena v roce 1971 a od té doby sloužil dobře, i když ne dokonale,“ píše Wyplosz. Spojené státy doposud své privilegium nezneužívaly „přehnaně často“, ale to se nyní mění. Rostoucí protekcionismus a absence vážného vyzyvatele dolaru může vést k tomu, že ono zneužívání bude stále častější. A výsledkem by mohly být vážnější problémy v mezinárodním obchodu. Mohlo by to motivovat evropské politiky, aby konečně dali euro do pořádku?“ ptá se nakonec ekonom.
Zdroj: VoxEU