Inflace v bohatém světě připomíná pohádkovou bytost. Starší vypráví příběhy o příšerných činech tohoto tvora, ale jen málo lidí čeká, že ho skutečně kdy uvidí, a někteří dokonce pochybují, že vůbec kdy existoval. Ačkoli se vysoká inflace zdála být nedílnou součástí ekonomického prostředí v 70. letech 20. století, změny politiky a struktury globální ekonomiky od té doby způsobily čtyři desetiletí čím dál poklidnějšího růstu cen. S tím, jak současná karanténa vede k zavírání obchodů a prázdným policím v supermarketech, se někteří ekonomové obávají, že inflace učiní svůj nevítaný návrat. Ačkoli budoucnost je zahalena větší nejistotou než kdy předtím, zdá se, že inflace svou hlavu pravděpodobně nevztyčí – alespoň dokud se světový boj s covid-19 nepřiblíží svému konci.
Obavy z prudce rostoucích cen začínají pozorováním toho, jak opatření proti koronaviru potlačují výrobu. Zjednodušeně řečeno je inflace důsledkem toho, že je tu příliš málo zboží na příliš mnoho peněz. V současné době se množství zboží a služeb, které je možné zakoupit, zmenšuje. Mnoho odvětví služeb je odstaveno. Smithfield Foods, společnost na zpracování masa, 12. dubna, uvedla, že svůj závod produkující téměř 5 % amerického vepřového masa uzavře poté, co onemocnělo více než 200 jejích pracovníků. Od té doby odstavila ještě další. Pracovníci zapojení do logistických operací pro e-shopy, jako jsou a Instacart, začali stávkovat a požadují vyšší mzdy a bezpečnější pracovní podmínky. Pokud se přerušení dodávek odrazí i do nedostatku přímo v obchodech, mohou přijít vyšší ceny.
Masivní stimulační programy jsou dalším potenciálním zdrojem inflace. Vlády po celém světě se zadlužují na financování programů podpory firem a pracovníků. Centrální banky zaplavují ekonomiky nově vytvořenými penězi. Za poslední měsíc se rozvaha Evropské centrální banky rozrostla o 550 mld. EUR, tj. téměř o 12 %, a rozvaha Fedu o téměř 2 mld. USD, což je o více než 40 %. Během globální finanční krize ale nevyvolal tisk peněz rychlou inflaci. Přesto spolu s kolapsem nabídky může vést k očekávání prudkého růstu cen.
Ceny některého zboží a služeb by se mohly skutečně prudce zvýšit v době, kdy jsou ekonomiky uzavřeny. Například u některého zdravotnického vybavení v Americe údajně vzrostly, protože o tyto vzácné zásoby bojují státy mezi sebou. Ale široké a trvalé zvyšování cenových hladin spojené se zrychlující se inflací se však v krátkodobém horizontu pravděpodobně nenaplní, protože karanténa podkopala jak nabídku, tak i schopnost pracovníků vydělávat a utrácet. Uzavření restaurací znamená omezení potravinářských služeb, ale také znamená, že vyhození číšníci a personál nemá žádný příjem. A za některých okolností může být pokles poptávky větší než pokles nabídky - zdroj deflačního, nikoli inflačního tlaku.
Tuto myšlenku zkoumá v nové studii Veronica Guerrieri z Chicagské univerzity, Guido Lorenzoni z Northwestern University, Ludwig Straub z Harvardské univerzity a Iván Werning z Massachusetts Institute of Technology. Pokud se některá odvětví hospodářství úplně zastaví, dotčení pracovníci dramaticky omezí své výdaje. Tento pokles by mohly vyvážit výdaje jiných pracovníků, ale pouze pokud zboží a služby, které lze stále vyrábět, jsou substitutem za ty, které se vyrábět nemohou. Náhlý pokles výdajů spotřebitelů za letenky nebo hotelové rezervace pravděpodobně nebude kompenzován například nákupem softwaru pro práci na dálku. V případě neexistence dobrých substitutů zažívá ekonomika podle autorů „keynesiánský šok nabídky“, kde poptávka klesá více než nabídka. Poskytují tak další užitečný způsob, jak přemýšlet o tomto stavu světa - spotřeba bude v budoucnu mnohem cennější, až zboží a služby, které dnes nelze získat, budou znovu k dispozici. Má tedy smysl utrácet méně nyní a více později.
Dostupné údaje naznačují, že méně zboží jde skutečně ruku v ruce s ještě menšími výdaji. V březnu se roční inflace spotřebitelských cen v Americe i v eurozóně ve srovnání s únorem zpomalila. Hodně z toho odrážely klesající ceny energií, ale i jádrová inflace (očištěná o ceny potravin a energií) zpomalila. Míra inflačních očekávání na finančním trhu naznačuje, že pokles není jednorázový. Očekávání průměrné roční inflace v Americe v příštím desetiletí vypočítaná Fedem v Clevelandu klesla z 1,7 % v lednu na 1,2 % v dubnu.
Tato očekávání by se mohla při otevírání ekonomik změnit. Znovu zaměstnaní pracovníci by mohli začít utrácet vysoký podíl svých příjmů; poptávka těch, jejichž příjmy nebyly ovlivněny karanténou, by mohla zahltit pomalu se zotavující nabídku. Dezinflační tlaky však zůstanou. V bohatých ekonomikách tvoří služby polovinu nebo více spotřebních košů používaných k výpočtu inflace spotřebitelských cen. Dokud se obavy z virové nákazy neztratí, mnoho podniků by mohlo mít problém přilákat nové zákazníky a budou tak nuceni nabídnout velké slevy. Technologie získané během karantény by mohly společnostem umožnit obsloužit více zákazníků, aniž by najímaly nové pracovníky, a o to více přidají na nabídce než poptávce.
Inflační účinky se pravděpodobně projeví, jakmile se virus skutečně vymýtí. Krize by mohla oslabit strukturální síly tlumící poptávku. Vezměme si například nerovnost, která soustřeďuje příjem do rukou spořivých bohatých. Velkorysejší postpandemické záchranné sítě nebo progresivní daně přijaté za účelem splacení velkých vládních dluhů by mohly přesměrovat příjem na více utrácející spotřebitele, což by vytvořilo inflační tlak. Stejně tak může dojít ke změně postojů při tvorbě politiky. Hospodářská traumata z počátku 21. století mohou přimět vlády a centrální banky, aby upřednostňovaly vysoký hospodářský růst a nízkou nezaměstnanost před nízkou a stabilní inflací, jak tomu bylo po druhé světové válce. Není jisté, že se po covid-19 inflace vrátí. Ale její opětovný příchod se zdá být už méně bájný.
Zdroj: The Economist