Ekonom David Beckworth se řadí k těm, kteří by rádi, aby Fed změnil svůj přístup k monetární politice. A to tak, že by cílil nominální produkt (NHDP). Pan Beckworth se opírá o řadu analýz a na svém blogu nyní přichází s další, která může být zajímavá i pro ty, kteří jeho pohled na práci Fedu nesdílí. Protože ukazuje na jeden ze scénářů dalšího ekonomického vývoje.
V prvním z následující dvou grafů ukazuje ekonom dlouhodobější vývoj „neutrálního“ NHDP a vývoj NHDP skutečně dosaženého. Můžeme to vnímat jako porovnání toho, co z pohledu ekonomické aktivity optimálně mohlo být s tím, co bylo. Druhý graf ukazuje vývoj této mezery:
Před posledními dvěma vyznačenými recesemi NHDP své „optimum“ přestřelil, v roce 2008 nastala mnohem prudší korekce, než po roce 2000. Současná data ukazují opět na znatelný propad. Následující obrázek ukazuje, jak by se situace mohla dál vyvíjet. Jde o scénář založený na konsenzu ekonomů a podle něj vzniká dlouho (možná nikdy) nezaznamenaná 12 % mezera:
U tohoto předchozího grafu také stojí za povšimnutí, jak dlouho se po roce 2008 NHDP dotahoval na onu neutrální úroveň. Podle těchto odhadů a kalkulací jí dohnal až někdy v minulém roce. Nedovolím si soudit, zda jde o vývoj relevantní i pro současnou situaci. Na jednu stranu můžeme totiž třeba tvrdit, že velká část globální ekonomiky netrpěla před pandemií žádnou výraznou rovnováhou a do problémů se dostala kvůli „exogennímu“ faktoru. Takže až tento faktor pomine, mělo by nastat rychlé oživení. Nemám ale představu ohledně toho „až“ a také ohledně toho, jaké frikce a tenze mohou vzniknout v mezidobí.
Úvaha o hloubce propadu a stejně tak o rychlosti uzavření popsané NHDP mezery je relevantní i z hlediska současné valuace akciového trhu. Té jsem se tu tento týden věnoval opakovaně a i v Perlách týdne můžeme najít jedno z možných vysvětlení vysokého PE a dalších násobků: Trh nehledí pár čtvrtletí dopředu, ale roky dopředu. A vysoké valuace odráží očekávání, že výhled pro delší období současné dění moc nemění. Výše uvedený graf ukazuje, že hloubka recese a vzniklé frikce sebou ale mohou nést šrámy, které mění i dlouhodobý výhled. Ale znovu opakuji, že tato možnost nemusí být tím správným historickým rýmem pro současnou situaci.
Pan Beckworth onu mezeru mezi neutrálním a skutečným NHDP vnímá v podstatě jako vizitku práce centrální banky. Pokud byla mezera negativní, monetární politika byla příliš utažená a naopak. Podobně uvažuje Scott Sumner, který si všímá i posledních projekcí Rozpočtové kanceláře kongresu (viz poslední graf). Komentuje je s tím, že Fed nemůže zabránit propadu reálného produktu, ale mělo by být nepřijatelné, aby nezabránil dlouhodobému propadu produktu nominálního tak, jak naznačují projekce:
Po všem výše uvedeném se asi nabízí otázka, jak by onoho ideálního stavu měl Fed vlastně dosáhnout. Třeba pohled na posledních deset může naopak naznačovat, že není schopen dosáhnout ani menších cílů. Nejlepší vysvětlení by určitě podali zmínění monetaristé. Ale jejich přístup, alespoň tak, jak jej chápu, stojí v krátkosti na jasně a systematicky stanoveném NHDP cíli, ke kterému se přistupuje stylem „vše co bude třeba“. Cíl je přitom vnímán striktně symetricky – pokles pod cíl v jednom období je kompenzován v období dalším. A s ukotvenými očekáváními pak „třeba“ nemusí být mnoho.