Postoje směrem k práci z domova se mění. Tak to alespoň vnímá americký ekonom Tim Taylor, podle kterého na jaře dominovaly úvahy o tom, jak tento systém spoří čas a jak moc lidí jej preferuje. Nyní se ale podle ekonoma znatelně více hovoří o tom, že spolupráce na dálku je těžší, projekty trvají déle a podobně. I WSJ psal, že „firmy začínají přehodnocovat svůj postoj k práci na dálku“. Jak tedy může s ohledem na posun vnímání práce z domova vypadat budoucnost?
Taylor poukazuje na novou studii, kterou zpracovali Jose Maria Barrero, Nicholas Bloom a Steven J. Davis a podle které bude takzvaný teleworking hrát i po pandemii výrazně větší roli než před ní. Podle jejich odhadů bylo před pandemií touto formou odpracováno asi 5 % pracovních dní, po ní to bude přibližně 22 %. Důvodů by mělo být hned několik včetně toho, že „opadne stigma“ teleworkingu. Jinak řečeno, zlepšilo se vnímání tohoto druhu práce a jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé k němu budou otevřenější a nebude považován například za snahu vyhnout se pracovním povinnostem.
Pandemie také přispěla k tomu, že firmy se naučily s tímto systémem pracovat a experimentovaly ve snaze najít optimální způsob jeho využití. K tomu „průměrný zaměstnanec investoval asi 13 hodin svého času a přibližně 660 dolarů na to, aby mohl pracovat z domova“. Tyto investice podle ekonomů celkem dosahují asi 1,2 % HDP a další teleworking sebou kvůli nim a technologickým změnám ponese již menší mezní náklady. V neposlední řadě analýza ukazuje, že téměř 70 % lidí se nebude chtít vrátit k některým aktivitám ani ve chvíli, kdy již bude široce dostupná vakcína. Týká se to například cestování metrem či přeplněnými výtahy, návštěv restaurací a podobně.
Podle ekonomů by permanentní posun k vyššímu podílu práce z domova vedl k poklesu výdajů lidí na stravování v centru měst, zábavu a nákupy v těchto místech. A to o 5 – 10 % tržeb firem v těchto odvětvích. Z teleworkingu by pak měli nejvíce těžit zejména lidé s vyššími příjmy a pozicemi, tuto možnost naopak nemají ti, kteří pracují ve výrobě, retailu či podobných odvětvích. Teleworking ale také ztěžuje vytváření vztahů mezi zaměstnanci, neumožňuje některé druhy získávání zkušeností a může vést k separaci různých skupin a lidí v zaměstnání.
Zajímavé je, že podle analýzy lidé většinou tvrdí, že práce z domova u nich zvyšuje produktivitu, ale firmy tvrdí opak. Podle Taylora může být tento rozdíl ve vnímání způsoben tím, že lidé pracující z domova jsou spokojenější a to se promítá i do jejich příliš optimistických odhadů produktivity takové práce. Navíc odhadují jen svou osobní produktivitu, ale firmy hledí i na produktivitu aktivit, které jsou mnohem efektivnější při osobním kontaktu, tedy například brainstormingu.
Taylor nakonec zmiňuje rovněž výzkum zaměřující se na vztah mezi „hustotou“ zaměstnanců na pracovišti a jejich produktivitou. „Koneckonců existuje důvod, proč vznikla města s vysokou koncentrací lidí a proč se stala motorem ekonomického růstu. Dopady pandemie otestují tento efekt a ukáže se, zda ti, kdo pracují v přímém kontaktu, nemají stále vyšší produktivitu a odměny. Ti, kteří pracují z domova, by pak čelili horšímu kariérnímu výhledu, protože nejsou tam, kde se něco děje. Možná, že firmy se již naučily, jak získat výhody z přímého kontaktu i díky telekonferencím. Ale možná ne,“ uzavírá Taylor.
Zdroj: The Conversable Economist