Historici se za rokem 2020 budou nepochybně ohlížet jako za zlomovým bodem pro Evropskou unii. Který ze dvou soupeřících titulků však tento rozhodující okamžik popíše?
Na jedné straně by letošek mohly vystihovat sváry a dezintegrace: odchod Spojeného království z EU, spory nad přístupy k migraci, blokace rozpočtu EU a fondu zotavení z covidu-19 ze strany Maďarska a Polska kvůli nové podmíněnosti výplat unijních fondů vládou práva. Na druhé straně by rok 2020 mohl do dějin vejít jako doba, kdy se Evropa konečně rozhodla usilovat o zelenou, dekarbonizovanou ekonomiku, obnovený smysl pro solidaritu a hlubší integraci s cílem formovat své hospodářské oživení.
Vzhledem k zásadnímu zasedání Evropské rady z tohoto týdne bude na hlavách států a vlád EU, aby rozhodly, zda zachovají věrnost hodnotovému jádru Unie. Francouzský prezident Emmanuel Macron a německá kancléřka Angela Merkelová se letos na jaře dohodli na vytvoření fondu pro oživení, čímž položili základ pro budoucnost Evropy. Tento návrh představoval značný odklon od tradičního přístupu EU, zejména z německé perspektivy, protože předpokládal společné půjčky a transferovou unii nad rámec stávajícího rozpočtu EU.
Tento francouzsko-německý průlom se jevil jako hlasité potvrzení evropské zelené dohody a cíle dosáhnout do poloviny století čistých nulových emisí. Evropské komisi umožnil navrhnout Next Generation EU, program grantů a půjček v hodnotě 750 miliard eur určených k řešení zvýšené zátěže, již Evropě – zejména jižním členským státům – působí covid-19.
Po jednom z nejdelších summitů Evropské rady v dějinách lídři EU letos v létě přijali priority a postupy rámce, který se rovná obřímu balíku pro oživení v hodnotě 1,8 bilionu eur. Tato červencová dohoda ale obsahovala dvě stěžejní ujednání týkající se klimatické politiky a vlády práva, které určily podmínky pro uvolňování těchto financí. Na naléhání Evropského parlamentu bylo poté ještě ujednání o vládě práva posíleno.
Program Generation EU si vzhledem k jeho symbolické hodnotě pro EU a nezbytnosti pro jižní členské státy brzy vzaly na mušku Polsko a Maďarsko. Tyto dvě země, znepokojené, že mechanismus zohledňující vládu práva by odhalil tamní vládou posvěcené zneužívání fondů EU, a tedy že by omezil sumu, již získají z unijní pokladny, vetovaly jedno z ujednání („rozhodnutí o vlastních zdrojích“), které je nezbytné pro schválení sedmiletého rozpočtu a fondu oživení EU.
To je pro Polsko a Maďarsko riskantní sázka, jelikož kohezní fondy EU v letech 2015-17 financovaly většinu jejich veřejných investic (víc než tři pětiny v Polsku a přes 55 % v Maďarsku). Nicméně vyděračství těchto dvou zemí vyústilo v pat vyvolávající politická pnutí před summitem, jenž proběhne tento týden a musí také schválit nový cíl snížit emise o 55 % do roku 2030.
Summit přišel právě ve chvíli, kdy se s křišťálovou jasností ukazují přínosy fondu oživení. EU prodala svůj nový desetiletý dluhopis s výnosem -0,24 %. Itálie své desetileté dluhopisy prodala s výnosem 0,76 %. Tyto emise dluhopisů přitom zdaleka nepokrývají poptávku zájemců.
Prostřednictvím dluhopisů pro zotavení navíc spěje vpřed mutualizace dluhu, neboť emisí společného dluhu vzniká bezpečné evropské aktivum. Tím se také vyvíjejí základy rozhodovacího rámce pro fiskální politiku na evropské úrovni. Důvěra trhů v EU náležitě vzrostla.
Při subtilnějším pohledu společná fiskální aktivita zakotvená v Generation EU dodává legitimitu rázným opatřením (ve formě nákupů aktiv), jež uskutečňuje Evropská centrální banka, čímž v reakci na krizi covidu-19 fakticky vzniká koordinace v oblasti měnové politiky.
Ti, kdo chtějí Maďarsku a Polsku ustoupit, se zaměřují na pokrok, jehož bylo dosaženo ve ztenčování rozpětí mezi úrokovými sazbami, jež platí členské státy na jihu a na severu. Tvrdí, že toto nové ekonomické sblížení, vyvolané programem Generation EU, by se nemělo ohrožovat kvůli mechanismu vlády práva. Zejména z pohledu jižních členských států a za situace, kdy na Evropu doléhá děsivá druhá vlna covidu-19, se upuštění od ujednání o podmíněnosti jeví jako nejméně špatné východisko.
Jenže ústupek vyděračství by vážně podlomil věrohodnost EU a oslabil posílenou důvěru globálních finančních trhů v její budoucnost a v budoucnost eura. Otevřely by se dveře dalším zpátečnickým vetům u opatření, jichž je zapotřebí k upevnění demokratického modelu EU a dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Mohutný apetyt finančních trhů po zelených dluhopisech emitovaných EU by opadl, takže by vzrostly výpůjční náklady a nákupy dluhopisů uskutečňované ECB by také mohly utrpět kolaterální škodu.
Na summitu Evropské rady lídři bojovali za finanční budoucnost EU, zelenou dohodu, solidaritu mezi našimi národy a demokratickou volbu. V době, kdy píšeme tato slova, se objevily zprávy, že s Maďarskem a Polskem byl dojednán kompromis. Takový kompromis nesmí nijak slevit ze slibů učiněných v červenci při zrození fondu oživení. Vždyť nejjistějším způsobem, jak podlomit rašící důvěru finančních trhů v EU a její finance, je kompromitovat právě ty hodnoty a podmínky, o něž se takové naladění trhů opírá.
Pascal Lamy je bývalý generální ředitel Světové obchodní organizace a komisař EU pro obchod.
Enrico Letta je bývalý italský premiér.
Laurence Tubiana, bývalá francouzská velvyslankyně při Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, je výkonnou ředitelkou Evropské klimatické nadace a profesorkou na pařížské Sciences Po.
Copyright: Project Syndicate, 2020.
www.project-syndicate.org