Existuje určitá skupina lidí, která se domnívá, že pokud chcete vědět, jak peníze ovlivňují ekonomiku, měli byste se ptát bankéřů. Píše to monetarista Scott Sumner, který ale podle svých slov do této skupiny nepatří. A na následující imaginární konverzaci vysvětluje, proč se domnívá, že právě bankéři se mohou v ekonomických věcech hodně mýlit.
Fred: V devadesátých letech jsem pracoval pro BestBuy.
Scott: Bylo to zajímavé?
Fred: Ano, byla to doba prudce rostoucí poptávky po počítačích.
Scott: Myslíte prudce rostoucí nabídky počítačů...
Fred: Ano, nabídka rostla také, ale trh táhla hlavně poptávka. Pokud by rozhodující byla nabídka, rostly by zásoby, protože by existoval převis nabídky nad poptávkou. Byla to poptávka, zvýšená nabídka byla jen nutnou podmínkou růstu celého trhu. Věř mi, byl jsem přímo u toho.
Sumner tím demonstruje, že „Fred hovoří nesmysly“. Jemu totiž jen připadá, že vyšší prodané množství počítačů bylo taženo zejména silnější poptávkou. Přehlédl totiž, že Moorův zákon prudce nakopl nabídku – vedl k vyšším vyráběným objemům s nižšími jednotkovými náklady. To následně tlačilo dolů prodejní ceny a posléze si více lidí kupovalo počítače. Sumner pak pokračuje s tím, že podobné je to u názoru na vztah mezi bankovními rezervami a úvěrovou nabídkou.
Ekonom prý často slýchává, že výše rezerv nemá s nabídkou úvěrů nic společného, protože žádný bankéř se při rozhodování o novém úvěru nedívá na to, zda má dost rezerv. Sumner ale poukazuje na skutečnost, že výše rezerv může objem úvěrů ovlivnit, a to hned dvěma způsoby. Z keynesiánského pohledu výše rezerv ovlivňuje výši sazeb a následně množství úvěrů. Z pohledu monetaristů, mezi které se Sumner řadí, zvyšují vyšší rezervy nominální produkt přes efekt nadměrné zásoby hotovosti. „Pokud zvýšíte v systému rezervy a monetární bázi, má to milion nepřímých dopadů na každou nominální proměnnou. A v ekonomice, kde ceny nejsou flexibilní, to má dopad i na reálné proměnné,“ píše Sumner.
V jiném příspěvku na svém blogu pak ekonom poukazuje na novou analýzu Jasona Furmana a Larryho Summerse, podle které je důležité klást nyní váhu na fiskální politiku, protože politika monetární je již málo efektivní. Sumner k tomu uvádí, že keynesiáni kladou příliš velký důraz na sazby a ignorují jiné transmisní mechanismy. Pokud by například Fed pracoval s cílem 5% růstu nominálního produktu, „nebylo by třeba žádné fiskální politiky.“ Fed by „kupoval dluhopisy tak dlouho, dokud by se očekávání trhu nezvedla tak, aby byla v souladu s oním 5% růstem“. V takovém systému by se také výrazně stabilizovala výše přirozených sazeb a nebyly by tedy nutné takové změny sazeb centrální banky.
Zdroj: The Money Illusion