Možná, že vláda ve Washingtonu se bude schopná zadlužit ještě více a poměr dluhů k HDP vzroste ze 100 % na 150 %. I kdyby dluhy potom zůstaly na stejné úrovni, při průměrných sazbách ve výši 1% a 2% růstu produktu by poměr dluhů k HDP klesal a za pár desetiletí by se dostal zpět na výchozí úrovně. Tento scénář ale předpokládá, že sazby skutečně zůstanou nízko, a to i poté, co vláda zvýší své deficity. K tomu je nutné, aby se tempo růstu drželo nad sazbami. A hlavně, aby deficity jednou klesly na nulu. Poukazuje na to ekonom John Cochrane ve své úvaze o udržitelnosti amerických vládních dluhů a tvrdí, že popsaný scénář platí tak maximálně pro jednorázové zvýšení deficitů či pro umělé soustavné deficity kolem 1 % HDP.
Cochrane píše, že momentálně ale není konec vysokých deficitů v dohledu, nyní na ně tlačí pandemie, vysoké byly již před ní a po ní se zase začne projevovat potřeba vyšších výdajů v oblasti sociální a zdravotní péče. Scénář, kde by míru zadlužení způsobenou jednorázovým růstem deficitů řešil ekonomický růst, tak podle ekonoma není relevantní. A komplikace by mohly nastat ve chvíli, kdy by si například ekonomické problémy vyžádaly další prudké zvýšení deficitů a investoři by začali pochybovat o dluhové udržitelnosti.
Cochrane zmiňuje i to, že dluhovou udržitelnost a důvěru trhů by mohly podkopat politické spory, které snižují pravděpodobnost smysluplné a ucelené reformy vládních výdajů a daňového systému. To vše by mohlo vyústit v neochotu investorů dál financovat deficity, v růst sazeb, horší schopnost splácet dluhy a ve výsledku k roztáčející se spirále vedoucí k dluhovým problémům. Nemohl by ale proti takové spirále zakročit Fed? Podle ekonoma by nemusel pomoci ani on a to ve chvíli, kdy „lidé budou požadovat vyšší sazby na to, aby drželi peníze od Fedu“.
„Ano, Spojené státy si tisknou vlastní peníze, zatímco Řecko ne. To ale znamená pouze to, že krize může skončit vysokou inflací namísto toho, aby přišel chaotický default. A není jasné, že americká vláda by si vybrala inflaci před defaultem,“ píše Cochrane. Podle něj by americký Kongres skutečně vážil, zda dá přednost výplatě vysokých úroků lidem z Wall Street, zahraničním centrálním bankám a bohatým subjektům, které drží americké vládní dluhopisy, či zda upřednostní běžné Američany.
Současná situace na trzích podle ekonoma na žádné problémy neukazuje, ale Cochrane dodává, že blížící se krize není na trzích patrná nikdy. Uznává, že on a jemu podobní před krizí varují již dlouho, k tomu ale dodává, že „když Kalifornii již sto let nepostihlo velké zemětřesení, neznamená to, že k němu nemůže dojít, a že ti, kteří před ním varují, jsou poserové“. Jak lze krizi zamezit? V první řadě je nutné „utrácet moudře“. Podle ekonoma bude muset snížení deficitů proběhnout přes nižší vládní výdaje, protože zvyšování daní výrazně poškozuje ekonomický růst (což podle něj dokazuje srovnání evropských zemí a Spojených států).
Za druhé je pak lepší vydávat dlouhodobé dluhopisy. Ty sice ve srovnání s krátkodobými vyžadují vyšší návratnost, ale z hlediska krize nesou menší riziko. „Vyhnout se krizi během následující generace skutečně stojí za procentní bod vyšších úrokových nákladů,“ míní ekonom. Celkově pak jde o kroky, které jsou pro politiky velmi složité, ale Cochrane chválí schopnosti nové ministryně financí Janet Yellen s tím, že ona si bude vědět rady. Pokud by jí on sám měl něco poradit, týkalo by se to zmíněného vydávání dlouhodobých obligací.
Zdroj: The Grumpy Economist