Robert J. Gordon je známý americký ekonom, který se mimo jiné zajímá o dlouhodobý vývoj produktivity. Jak poukazuje The Conversable Economist, podle jeho názoru moderní technologie nemají a nebudou mít takový pozitivní dopad na produktivitu jako dřívější technologické skoky, kterými byly například automobilové motory či elektrifikace domácností. V rozhovoru s Leo Felerem Gordon mimo jiné vysvětlil rozdíl mezi růstem produktivity a růstem bohatství spotřebitelů a popsal svůj pohled na „počítačový věk“.
První část tohoto věku se podle ekonoma datuje od sedmdesátých let a své ovoce přinesl hlavně v letech devadesátých. Tedy v době, kdy se rozšířilo užívání osobních počítačů, nastal rozvoj internetu a kancelářská práce se posunula od psacích strojů a papíru k obrazovkám a internetu. Tato první etapa s sebou přinesla zvýšení produktivity – tempo jejího růstu bylo v sedmdesátých letech utlumené, ale mezi lety 1995–2005 už dosáhlo 2,5 – 3 %.
Během průmyslové revoluce se produktivita také zvyšovala asi o 3 % ročně, ale tehdy to vydrželo po zhruba padesát let. Počítačová revoluce přinesla vyšší růst produktivity jen na přibližně deset let. Většina podniků totiž nyní funguje podobně jako v roce 2005 – žádná další významná změna v jejich práci nenastala. Co ale prudký rozmach chytrých telefonů a sociálních sítí, ke kterému došlo po roce 2005?
Právě zde je podle Gordona nutno rozlišovat mezi vývojem produktivity a tím, jak se vyvíjí bohatství a blahobyt spotřebitele. Chytré telefony, sociální sítě a podobné technologie se totiž projevují zejména růstem tohoto blahobytu. Na produktivitu ale velký vliv nemají, chod firem nijak výrazně nemění. Žijeme tak v období, kdy prudce roste onen blahobyt a spotřebitelské přebytky, které ale nejsou odraženy v oficiálních číslech týkajících se ekonomické aktivity. Podle Gordona tak prudce roste poměr těchto přebytků a oficiálního HDP.
Zmíněný rozdíl se dá popsat i tak, že za přístup k internetu platíme stále zhruba stejně, ale prudce se zvyšuje objem služeb a aktivit, které díky němu dostáváme a provádíme. Z hlediska produktivity se tak nemusí nic moc měnit, ale z hlediska blahobytu platí opak. Gordon hovořil i o tom, že práce z domova může mít velmi pozitivní dopad na produktivitu, ale to s sebou nese i tlak na faktory, které díky tomuto růstu nebudou tolik využívány. Produktivita je totiž prostým poměrem výstupu a vstupů a v případě práce z domova se zvýší díky tomu, že s méně vstupy budeme schopni vykonávat stejný objem práce. To by sebou neslo například tlak na realitní trh či dopravu.
Zdroj: The Conversable Economist