Před časem jsem tu poukazoval na určitý vztah mezi poměrem ceny mědi ke zlatu na straně jedné a výnosy amerických vládních obligací na straně druhé. Jelikož se o dalším pohybu těchto výnosů jako jednoho z klíčových prvků globálních kapitálových trhů živě hovoří, podíváme se dnes po čase opět na zmíněný vztah – na to, k jakým změnám v něm došlo a možná proč.
1. Měď a zlato - princip: Měď je průmyslovým kovem používaným v řadě odvětví a firem. Z tohoto pohledu by mohla být její cena zajímavým cyklickým indikátorem a takzvaný Dr. Copper si skutečně tuto pověst získal. Kazit jí může ale řada strukturálních faktorů, které informačně ruší ony cyklické signály. Sem můžeme zařadit třeba vliv Číny, respektive měnící podstatu jejího ekonomického modelu (tedy ne cyklus). Nebo třeba to, že měď je klíčová pro rozvoj elektromobility, respektive přechod na nové energetické modely.
Zlato je v určitém slova smyslu opakem mědi. Zatímco její ceně svědčí ekonomický boom, obvykle spojený s menší averzí k riziku, či přímo náklonnosti k ní, o zlatu v tomto smyslu platí opak. Jeho cena roste obvykle v době, kdy panuje větší averze k riziku. Ale jde také o nástroj považovaný za zajištění proti inflaci a ta zase bývá spojena s přepalující se ekonomikou.
Poměr cen mědi a zlata by tak v základu měl odrážet vývoj cyklu a averze k riziku. Boom a malá averze nesou „modelově“ růst tohoto poměru, obrat k útlumu a averzi jeho pokles. Vypovídající hodnotu tohoto indikátoru ale může v souladu s výše uvedeným snižovat na straně mědi třeba vliv oněch strukturálních faktorů, na straně zlata zase to, že může růst i v době boomu a malé obecné averze k riziku proto, že se někdo obává vysoké inflace.
2. Výnosy amerických obligací: Výnosům dluhopisů v USA se již nějaký čas věnuji poměrně často. V principu by obligace měly být atraktivní v době ekonomického a inflačního útlumu – jejich ceny by měly růst a výnosy klesat. Boom a vyšší inflační tlaky by měly přinášet menší zájem o obligace, a tudíž pokles jejich cen a růst výnosů. Zde čtenářovi doporučím, aby si přečetl pondělní článek.
3. Měď, zlato výnosy. Následující graf ukazuje, že poměr měď/zlato a výnosy obligací mají skutečně tendenci jít stejným směrem tak, jak bychom obecně na základě výše uvedeného čekali: Rostoucí ceny mědi relativně ke zlatu jdou ruku v ruce s rostoucími výnosy obligací (hurá prostředí), a naopak (nehurá prostředí). Hlavní pointou celého dnešního příběhu je ale ona v historickém kontextu docela velká mezera, která se vytvořila v posledních měsících:
Zdroj:
Podle jedné interpretace by měly výnosy obligací jít výrazně nahoru v souladu s tím, kde je měď/zlato. Druhá interpretace by samozřejmě říkala, že výnosy jsou tam, kde mají být a utrhly se měď/zlato (přílišný optimismus). Výsledek také může být kdekoliv mezi, anebo se stala nějaká strukturální změna – viz výše.
Detailnější pohled každopádně ukazuje, že v posledních týdnech a dnech se poměr měď/zlato skutečně otočil směrem dolů. Jenže mezeru to neuzavřelo, protože dolů šly i výnosy. V letech 2018 – 2019 měly nakonec „pravdu“ komoditní trhy. S ohledem na to, co jsem psal v pondělí, by mě nepřekvapilo, kdyby to tenkrát bylo posunuto spíše opačným směrem. Mimochodem, místo zmíněného poměru by měl v principu podobně fungovat akciový trh, ale o tom někdy příště.