Rozšíření Evropské unie, ke kterému došlo v roce 2004, mělo řadu důsledků a pocítilo je i Norsko. Jak na stránkách VoxEU poukazují Torje Hegna a Karen Helene Ulltveit-Moe, tato země měla v té době nízkou nezaměstnanost a zároveň vysoké reálné mzdy, což do ní přilákalo řadu lidí z východní Evropy. Ekonomové tuto situaci využili ke zkoumání toho, jak se mohla tato imigrační vlna promítnout do investic do výzkumu a vývoje. Ty totiž představují významný faktor ovlivňující produktivitu, a tudíž dlouhodobou prosperitu země. Jejich souvislost s imigrací přitom není teoreticky nijak uchopena a Hegna a jeho kolegyně se tak obrátili k tomu, co říkají data.
Norsko je členem jednotného evropského trhu, a tudíž bylo otevřeno lidem, kteří chtěli v této zemi po rozšíření EU hledat zaměstnání. Ekonomové poukazují na to, že podíl imigrantů na celkovém počtu zaměstnaných se tak během deseti let zvýšil ze 7 % na 17 %. Významným rysem přitom bylo, že některých sektorů a pracovních pozic se imigrace téměř nedotkla, jinde ale platil opak. Ekonomové pak použili data na úrovni jednotlivých firem, včetně informací z dotazníků, aby zkoumali možný vztah mezi tímto jevem a zmíněnými investicemi do výzkumu a vývoje.
Agregovaná čísla v případě Norska ukazují, že po roce 2004 klesl podíl investic do výzkumu a vývoje na přidané hodnotě firemního sektoru. Ekonomové pak rozdělili tento sektor do dvou skupin, první z nich nebyla imigrací výrazněji dotčena, u druhé platil opak. Následně byla spočítána výše investic u každé skupiny před a po imigračním šoku. A tato data ukazují, že u mediánu ve skupině druhé klesly investice do výzkumu a vývoje o 33 %, což je asi třikrát více než u skupiny se zanedbatelným dopadem migrační vlny.
Ekonomové k uvedenému dodávají, že načasování imigračního šoku a pokles investic naznačují, že tento pokles lze skutečně zčásti vysvětlovat imigrací. Výzkum a vývoj přitom podle řady studií výrazně ovlivňuje produktivitu firem a nabízí se tedy otázka, zda v norském korporátním sektoru následně také došlo k poklesu produktivity. Ekonomové tvrdí, že k tomu skutečně došlo. Data sice podle nich neumožňují udělat silné závěry, ale přece jen naznačují, že existuje celková vazba mezi imigrační vlnou, investicemi do výzkumu a vývoje a následně poklesem produktivity.
Hegna poukazuje na podobnou studii z roku 2020, která dospěla k opačnému závěru. Tedy konkrétně k tomu, že mezi imigračním šokem pramenícím z rozšíření EU a inovacemi ve firemním sektoru panuje pozitivní vztah. K tomu ekonom dodává, že jeho studie má silný ekonometrický základ a její výsledky jsou úplně obrácené. Ukazuje, že příliv pracovní síly s relativně nízkou kvalifikací může působit jako brzda pro investice do výzkumu a vývoje, a to zase může působit negativně na dlouhodobý vývoj produktivity.
Zdroj: VoxEU