ESG investice prudce rostou na popularitě, podle některých názorů budou jedním z dlouhodobých investičních trendů. Dnes o jedné nové studii na toto téma a dlažbě z dobrých úmyslů.
1. ESG a náklad kapitálu: Nová studie „The Impact of Impact Investing“, se kterou přichází Jonathan Berk a Jules H. van Binsbergen, se zaměřuje na to, jaký reálný vliv má ESG investování. Tím reálným mám na mysli jeho dopad na náklad kapitálu firem. Jak by to teoreticky mělo fungovat? Dejme tomu, že nějaká firma jde ESG cestou – snaží se chovat zodpovědně k životnímu prostředí, společnosti, svým zaměstnancům a podobně. Investoři, kteří se chtějí chovat podobně, kupují její akcie, což zvyšuje jejich cenu a následně požadovanou návratnost. Firmy má k dispozici více kapitálu za menší cenu, může více investovat.
Jiná firma, kterou ESG nezajímá, naopak čelí sníženému zájmu investorů, cena jejích akcií jde dolů, požadovaná návratnost roste. Zmíněná studie se zjednodušeně řečeno zaměřila právě na to, zda tento mechanismus funguje v praxi. A tvrdí, že ne. Konkrétně, že to, zda je daná společnost zahrnutá ve „zodpovědném“ indexu FTSE USA 4Good nemá žádný pozorovatelný dopad na náklad jejího kapitálu. Autoři studie k tomu dodávají, že investoři, kteří chtějí brát ohledy na společnost a životní prostředí, by se tedy měli spíše zaměřit na to, aby využívali svých práv a aktivně se snažili změnit chod firem. Tato diskuse „aktivismus vs. nákup/prodej ESG aktiv“ tu je již nějakou dobu. Před časem jsme mohli například zaznamenat, že aktivně se v této souvislosti začal chovat (a také ne bez určitých otázek).
2. Tok peněz a návratnosti: Zmíněné studie si všímá ekonom John Cochrane a poukazuje na jednu věc: Těžko lze skloubit vysokou návratnost ESG investic a jejich faktickou funkčnost. Pokud totiž budou investoři prodávat antiESG akcie/firmy a kupovat ESG firmy, budou zvyšovat náklad kapitálu první skupiny a snižovat jej u té druhé. Což ale neznamená nic jiného, než že první skupina bude nakonec nabízet návratnost vyšší, než ta první. Takže buď ten mechanismus s nákladem kapitálu nefunguje a pak se dá na ESG investicích dlouhodoběji vydělávat alfa (vyšší návratnost), nebo funguje, ale pak platí opak.
Možností ale přece může být více. Třeba ta, kdy se investoři obrací směrem k ESG aktivům s tím, že počítají s výslednou nižší návratností, ale ta jim nevadí. Můžeme to vnímat tak, že jim záleží na celkové návratnosti, zahrnující i vysoké uspokojení z toho, jak se chovají. ESG investování také podle mne může snižovat náklad kapitálu v tomto směru našich ekonomických aktivit, ale změnou směru se nakonec otevřou dveře atraktivním projektům, o kterých bychom doposud v rámci našich myšlenkových vzorců ani neuvažovali. Zrovna tak může klesat návratnost jiných projektů, protože v jejich hodnotě budou reflektovány doposud ignorované negativní externality. Zdaleka bych se tedy neomezoval na logiku a výsledné scénáře pana Cochraneho. Podstatné přitom podle mne bude následující:
3. Jak to nakonec bude? Mám v této souvislosti pocit, že u podobných témat by mohla platit trochu pozměněná slova, kterými Lao C definoval nejlepšího vládce: Je to ten, o kterém lid ani neví, že existuje. U ochrany životního prostředí, ohleduplnosti a podobně by totiž zase mohlo platit, že je nejlepší, pokud o nich nikdo neví. V tom smyslu, že jakmile se začnou klást na odiv, je to známka, že se vše zase stáčí podivným směrem. Nebo jinými slovy:
Říká se, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Je to již nějaký čas, co jsem tu psal, že podle mne to je nesmysl. Jde „jen“ o to, rozeznat, co je úmysl skutečně dobrý, a co úmysl opačného rázu, maskující se za ten první. A tento princip bude podle mne platit i u ESG investování a všeho, co s tím souvisí, včetně jeho výsledků.
Pokud tu bude motivací prvoplánový zisk, marketing, povyšování se nad ostatní, ukazování prstem, odsudek, politické body a podobný materiál, můžeme si vykládat o dobrých úmyslech, ale půjde o něco jiného. A to se projeví a materializuje odpovídajícím způsobem. Docela dobrým indikátorem kvality dlažby pak může podle mne být to, co jsem zmínil v předchozím odstavci: Jak moc je daná věc stavěná na odiv. A co z ní skutečně vyzařuje.