Kde pramení zájem Číny o ruský Dálný východ? V 19. století Čína zažívala bouřlivé období. Během tzv. Povstání tchaj-pchingů zemřelo mezi lety 1850 – 1871 až 20 milionů civilistů. Jednalo se zřejmě o třetí nejkrvavější válečný konflikt po první a druhé světové válce. Čína byla oslabená i díky francouzsko-britské invazi (1856 -1860) během tzv. druhé opiové války. Této situace využilo Rusko a shromáždilo na východě Číny armádu. Pod tlakem situace museli Číňané přenechat Rusku obrovské území známé jako Vnější Mandžusko. Na tomto území leží dnes města jako Vladivostok nebo Chabarovsk. Není bez zajímavosti, že do poloviny 19. století byl čínský také ostrov Sachalin. Po válce o opium nutilo Rusko Čínu k podepsání Ajgunské smlouvy a Pekingských dohod, po nichž Čína ztratila všechna území na sever od řek Chej-lung-ťiangu (Amuru) a východ Ussuri ( Vnější Mandžusko ) , včetně Sachalinu ve prospěch Ruska. Čína připomínala své „územní nároky“ vůči Rusku i v průběhu 20. století. „Velikou část našeho území okupuje Sovětský svaz. Před 100 lety se zem na východ od jezera Bajkal stala ruským územím a od té doby jsou Chabarovsk, Kamčatka a další součástí území Sovětského svazu. Ještě jsme jim nepředložili účet,“ řekl v roce 1964 čínský komunistický diktátor Mao Ce-tung. Z jakého důvodu má Čína zájem o ruský Dálný východ (východ Ruska od jezera Bajkal)? Tato oblast obsahuje zásoby téměř všech ruských diamantu, 70 % ruského zlata, podstatné ložiska ropy, zemního plynu, uhlí, dřeva, stříbra, platiny, cínu, olova a zinku. Nezanedbatelné jsou i další zdroje – bohaté loviště a obrovská území půdy. Svou roli může hrát také rostoucí čínský nacionalismus a pocit potřeby vypořádat se s dřívějšími křivdami. Čínsko-ruské hašteření skončilo v roce 1969 čínskou porážkou. Čína roku 1969 však není Čínou dnes. V tuto chvíli je to Rusko, které hraje v ekonomice a výdajích na obranu druhé housle. V roce 2013 Čína vyprodukovala zboží v hodnotě 9,2 bilionu dolarů, 4,4× více než Rusko. Čínská ekonomika však není jen násobně větší než ruská, ale také mnohem modernější. Zatímco ruská ekonomika stojí a padá na prodeji (až z 80 %) „rodinného stříbra“ (ropa, zemní plyn, uran), Čína je po Německu druhým největším exportérem průmyslových výrobků. Číňané také investují ohromné prostředky do vývoje nejmodernějších technologií, od elektroniky, přes automobilový průmysl až po zbraňové systémy. Čína také výrazně Rusko převyšuje ve vojenských výdajích. K tomu je nutné mít na paměti také to, že struktura čínských výdajů na obranu není zcela průhledná. Soudí se, že čínské zbrojní výdaje jsou ještě vyšší. Jaká jsou tedy čísla? Čína v roce 2013 vydala na obranu oficiálně 188 miliard dolarů (2 % HDP), Rusko naopak „pouze“ 87,8 miliard dolarů (4,4 % HDP). Avšak v tzv. paritě kupní síly PPP, což přesněji vyjadřuje množství výrobku a služeb, které si daná země může dovolit, je čínský vojenský rozpočet proti ruskému ještě výrazně větší. Pro Čínu také mluví další čísla. Na území Číny žije 1,35 miliard lidí, v Rusku naopak 144 milionů. Rusko také bojuje s poklesem porodnosti, a výzvou bude do poloviny tohoto století alespoň udržet počet obyvatel Ruska na stejných hodnotách. Zajímavé je geografické rozdělení ruské populace. Na východ od Uralu žije v Rusku pouze 28,6 milionu obyvatel a na ruském dálném východě pouze 6,3 milionu lidí. Ještě v roce 1989 tam žilo 8,3 milionu lidí. Přitom v příhraničních čínských oblastech, ohraničených Mongolskem, Severní Koreou a dole Pekingem, žije 130 milionů Číňanů. Z čistě vojenského hlediska, pokud se budeme bavit o konvenční válce, není pro Čínu problém získat zpět svá ztracená historická území. Ve prospěch Číňanů mluví především obrovské vzdálenosti, které musí při případném konfliktu ruská armáda překonávat. Chabarovsk, ruské město s 600 tisíci obyvateli ležící téměř u Tichého oceánu, je vzdálen od Moskvy 8500 km. Avšak pouze 250 km je vzdáleno čínské město Chang-čou se 7,7 miliony obyvatel nebo Čchi-čchi-cha-er s 5,4 miliony obyvatel. Peking je pak vzdálen pouze 1250 km. Jediným způsobem, jak zásobovat vojska na ruském dálném východě po zemi, je buď Transsibiřská magistrála nebo případně paralelní Bajkalsko-amurská magistrála. O využití cest, vzhledem k obrovským vzdálenostem a jejich kvalitě, se nemá příliš smysl bavit. Netřeba říkat, že obě magistrály není problém velmi snadno vyřadit z provozu. Zůstavá tak pouze zásobování a přesun vojenských jednotek vzdušnou cestou. Ostatně nezměrná délka ruských hranic a také skutečnost, že Rusko nemá kolem hranic „jediného přítele“, je důvodem, proč Rusové udržují obrovské počty dopravních letadel a výsadkových jednotek.
qwer
Je pravda, že kolem roku 1860 Rusko zabralo vnější Mandžusko. Ale současná Čína existující hranici uznává. Někdy před 20 lety byla podepsána smlouva, kterou Čína získala několik ostrovů na řece Amur a uznala zbývající hranici. Rusko má asi dvacetinasobnou převahu v jaderných hlavicích a naprostou převahu v hypersonických nosičích. Čína určitě válku riskovat nebude. Navíc se v současnosti s Ruskem potřebují