Mělo by monetární financování spolu s penězi z vrtulníků zůstat tabu?

Takzvané monetární financování je často spojováno s penězi z vrtulníků, o kterých hovořil Milton Friedman. Ten v rámci úvah o Velké depresi třicátých let tvrdil, že permanentní zvýšení monetární báze může stimulovat poptávku, a to i v situaci pasti likvidity. Tedy tehdy, kdy se sazby nachází u nuly a ceny přesto stagnují či dokonce klesají. Připomínají to Itai Agur, Damien Capelle, Giovanni Dell’Ariccia a Damiano Sandri z Mezinárodního měnového fondu a rozebírají důvody pro a proti takovému použití monetární politiky v dnešní době. 

V praxi by peníze z vrtulníků rozdělovala vláda ve formě daňových úlev či nějakou formou podpory. Zkušenosti s vysokou inflací sedmdesátých let ale úvahy jdoucí tímto směrem odsunuly stranou, a i budování důvěryhodnosti centrálních bank stojí do značné míry na jejich nezávislosti na vládách. Přímé financování rozpočtových deficitů vytvářením nových peněz je pak vnímáno jak hrozba této nezávislosti a důvěře. 

Existují ale nějaké argumenty, které by pro monetární financování přece jen hovořily? Podle ekonomů MMF jimi může být prevence spekulativních útoků na vládní dluhopisy v případě, že by centrální banka zasáhla, aby zajistila dluhovou udržitelnost. Takový postup by ale nesměl být zneužit a „i zastánci monetárního financování uznávají, že nese rizika.“ Mezi ně lze zařadit zejména fiskální dominanci, kdy se politika centrální banky stává podřízená politice fiskální a vládě. 

Ekonomové k tomu na základě své analýzy dodávají, že inflační dopady monetární expanze jsou podle historie slabší v zemích s nezávislou centrální bankou, počáteční nízkou inflací a nízkými fiskálními deficity. Opak ale platí u centrálních bank s nižší mírou důvěry, vysokou inflací a deficity. K tomu ekonomové uvádějí, že i v rámci opatření podporujících ekonomiku a finanční systém během pandemie byly v některých zemích použity nástroje, které lze považovat za monetární financování. A nezdá se, že by měly nějaký systematický vliv na inflaci. 

Podle ekonomů tak stojí za to o tomto nástroji uvažovat a zkoumat jej, možné experimenty by ale měly být omezeny ve svém rozsahu a měly by být prováděny pouze ze strany centrálních bank. A to pouze s cílem zajištění ekonomické stability. Historie je na druhou stranu plná příkladů, kdy byl tento nástroj zneužit v nevhodných podmínkách a měl „devastující důsledky“. 

Zdroj: Blog MMF