Půjčky jsou většinou prováděny tak, že věřitel i dlužník se předem dohodnou, kolik peněz bude poskytnuto a kolik bude vráceno. Pokud se mezi těmito dvěma body změní cenová hladina jinak, než se na počátku předpokládalo, z takové transakce ohledně reálných příjmů jedna strana těží a druhá ztrácí. Jinak řečeno, jedna dostane v reálném vyjádření více, než bylo dohodnuto, a druhá méně. Konkrétně platí, že pokud inflace převýší očekávání, věřitel dostane nakonec méně a dlužník v reálném vyjádření méně splatí. A naopak. Na svém blogu na to poukazují ekonomové Fedu ze St. Louis a snaží se odhadnout, co z tohoto pohledu přináší současná vysoká inflace v USA.
Vládní dluhy v USA se minulý rok vyšplhaly na více než 100 % HDP. Inflace se přitom pohybuje na mimořádně vysokých úrovních. Z uvedeného hlediska ovšem nezáleží na inflaci samotné, ale na míře překvapení – na tom, jak moc se odlišuje od inflace očekávané v době, kdy byly půjčky poskytnuty. Pokud se například očekávaná inflace dostala na 2 % a skutečná na 4 %, inflační překvapení dosáhlo 2 procentních bodů.
Ekonomové spočítali míru inflačních překvapení za posledních několik desetiletí a tvrdí, že překvapení roku 2021 bylo nejvyšší za posledních 40 let. Platí to o očekáváních krátkodobějších i dlouhodobějších. Konkrétní mechanismus přerozdělení bohatství v důsledku inflačního překvapení pak demonstrují na následujícím příkladu:
Předpokládejte, že si od banky půjčíte 10 000 dolarů na nákup auta. S tím, že úroková sazba je 5 % a bance za rok splatíte 10 500 dolarů. Obě strany přitom předpokládají, že inflace bude nulová. Jenže během roku přijde překvapení a inflace se dostane na 10 %. Oněch 10 500 dolarů tak má v původních dolarech hodnotu jen 9 450 dolarů (90 % z 10 500 dolarů) a v reálném vyjádření tak splatíte méně, než jste si vůbec půjčili.
Americké vládní obligace dosahují splatnosti v různých časových horizontech a kalkulace přerozdělení bohatství plynoucí z inflačních překvapení je tudíž složitější. Ekonomové na základě svých odhadů tvrdí, že v minulosti šlo toto přerozdělení mezi americkou vládou na straně jedné a jejími věřiteli na straně druhé oběma směry. Rozsah byl ale omezený a výrazněji nepřevyšoval ani v extrémech částku odpovídající 1 % HDP. Minulý rok ale přinesl změnu.
Vysoká inflace roku 2021 a její odchylka od očekávání spolu s růstem vládního zadlužení vedly k tomu, že míra přerozdělení byla minulý rok výrazně vyšší než historické extrémy. Ekonomové konkrétně tvrdí, že dosáhla 3,3 % HDP. To odpovídá „inflační dani“ ve výši 6,5 % celkového bohatství investovaného do amerických vládních dluhopisů se splatností jeden rok a déle. Téměř 62 % dluhopisů přitom drží americké domácnosti (přímo, či nepřímo).
Zdroj: St. Lous Fed