Lawrence H. Summers stále není nadšený z toho, jak postupuje americká centrální banka, a kritizuje samotný myšlenkový rámec, od kterého svou politiku odvíjí (viz Summers: Fed má špatný strategický rámec a před sebou ještě dlouhou cestu). Namísto odhadů neutrálních sazeb provedených na základě předpokladu dlouhodobé inflace ve výši 2 % ekonom navrhuje mnohem jednodušší postup: Pokud vzroste inflace a nominální sazby Fedu vzrostou méně, reálné sazby by se snížily. Na jejich zvýšení a utažení politiky je tudíž nutné zvednou sazby více, než se zvedla inflace.
„Byli jsme zemí s 2% inflací, nyní jsme určitě zemí s 6% inflací a podle některých měřítek dokonce s inflací 8%,“ řekl Summers v rozhovoru na Bloombergu. Podle výše uvedené logiky to znamená, že Fed by měl zvednout sazby o více než 4 %. Pokud by šly nahoru o 4 %, politika by zůstala neutrální, situace ale vyžaduje její utažení, a proto pohyb o více než 4 %. Podle Fedu je ale v tuto chvíli takový růst sazeb „nemyslitelný“, míní Summers.
Fed se podle ekonoma stále opírá o předpoklad, že znatelná část inflace opadne i bez zásahu monetární politiky. „Možná,“ dodal Summers, ale poukázal například na vývoj inflace související s nájmy či na vývoj v Číně a v jejím výrobním sektoru. To jsou podle něj faktory, které naznačují, že takový pokles inflace ještě nemusí být na pořadu dne.
Summers byl následně tázán na situaci kolem amerických ropných společností. Ze strany prezidenta Bidena se totiž vůči nim ve spojitosti se současnými vysokými cenami paliv objevují výhrady a kritika. Ekonom ale uvedl, že to, co viděl, není žádným důkazem zneužívání tržní pozice, pokud by se takový objevil, on sám by byl prvním, kdo by se mu vážně věnoval. Prezident podle Summerse ale nemá v této oblasti dobré ekonomické poradce a vláda si dostatečně neuvědomuje, že energetická transformace by měla probíhat ve spolupráci s tradičními energetickými firmami. Takové spolupráci pak nepomáhají nepodložená obvinění.
Summers byl v souvislosti se současným konfliktem na Ukrajině na závěr rozhovoru tázán, jak podle něj bude vypadat budoucí uspořádání světa. Odpověděl, že neví. Není si ale podle svých slov jistý, že postoj kritiky a nespokojenosti vůči všem významným zemím světa či jejich většině je strategií, která je pro Spojené státy „životaschopná“. I když „můžeme mít pravdu ohledně toho, co se děje špatného v Číně, Saúdské Arábii, Íránu, Rusku a dalších zemích.“
Největší geopolitickou výzvou je podle ekonoma najít způsob, jak si Spojené státy a Čína navzájem vyhoví a vyjdou spolu. Nemusí být nutně přáteli, ale měly by mít vzájemný respekt a od toho se bude odvíjet stabilita a další významné otázky.
Zdroj: Bloomberg