S dobrými relativními výkony hodnotových akcií z poslední doby se zase množí úvahy „návratu hodnoty“. Dnes bych se rád podíval na to, jak si vedly tyto tituly během posledních cca 100 let, na hodnotu růstu a rozdíl mezi akciemi hodnotovými a nízkonásobkovými.
1. Výjimečnost doby po finanční krizi: V následujícím grafu je porovnání návratnosti hodnotových akcií relativně k růstovým. Jde o dvouletá období, a to už od roku 1936. Celkově se to v grafu více modrá, než červená a z tohoto pohledu tedy bylo za posledních cca 100 let lepší sázet na hodnotu. Reálná paměť toho, co se děje, se ale u současných investorů může lišit. Posledním cca 15 letům totiž výrazně dominovaly růstové akcie.
Zdroj: Twitter
BofA v komentáři ke grafu poukazuje zejména na poslední čtvrtletí, kdy si hodnota relativně k růstu po dlouhé době připisuje výrazné zisky. Nedávno jsem se tu tématu růstových a hodnotových titulů věnoval v článku „Vrátí se doba hodnotových akcií? Ta stará možná už nikdy“. Výše uvedený graf může zaujmout svou dlouhodobostí a právě tím, jak výjimečné bylo období po finanční krizi. Tedy délkou vítězného běhu růstových akcií. Jeho příčina pak může být snad určitým vodítkem i při úvahách o tom, zda nyní nepřichází doba hodnotová.
2. Monetární ráj pro růstová aktiva: V období po finanční krizi panovalo velmi přívětivé monetární prostředí, kdy se sazby pohybovaly pod nominálním tempem růstu ekonomiky. A celkově vše nahrávalo aktivům s delší durací. Tedy těm, u nichž je očekávaný tok hotovosti pro akcionáře posunut více do budoucnosti.
Pokud by se růstovým akciím mělo v následujících letech vést opět velmi dobře, mohlo by to vyžadovat znatelný návrat k předchozímu makro-ekvilibriu. Tedy k silné nabídce, slabší poptávce, spíše dezinflačním tlakům a následně nižším sazbám a požadované návratnosti celkově. Nemá smysl zdůrazňovat, že nyní jsme takové parciální rovnováze na hony vzdáleni.
3. Hodnota růstu a nízkonásobkové akcie: Druhý faktor, který jsem naťuknul už ve zmíněném článku, je definice jednotlivých skupin. Trochu rozeberu: U růstových akcií může podle mne docházet ke změnám toho, jak moc u nich investoři dají na „hodnotu“. I u nich by totiž měla rozhodovat hodnota, přestože bude generována ve vzdálenější budoucnosti. Tento typ povídkovějších akcií může být ale náchylnější k vlnám optimismu, kdy se řeší jen kreativní příběhy a růst pro růst. A může se zapomínat na to, že pro akcionáře je hodnota nakonec v hotovosti, kterou z firmy dostanou. Období po roce 2008 mohlo být takové, že se, krátce řečeno, řešil růst, ale už ne tolik jeho hodnota.
U hodnotových akcií pak uvažuji o tom, že doba, kdy se u nich daly identifikovat příležitosti za použití násobků, je pryč. Jinak řečeno, hodnotovou investici s potenciálem dnes nejde najít jen díky tomu, že někde vidíme nízké PE, či třeba poměr ceny akcie k účetní hodnotě. Namístě je spíše udělat si alespoň jednoduchý odhad budoucího toku hotovosti a jeho současné hodnoty. To, co vidíme v grafech podobných tomu dnešnímu, je tak postupem času stále více porovnáváním růstových akcií k akciím nízkonásobkovým. Které se s těmi hodnotovými stále méně překrývají.