Olivier Blanchard, který působil jako hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu, na Bloombergu hovořil o svém pohledu na dlouhodobější vývoj ekonomiky. Domnívá se, že dezinflační trendy, které panovaly před rokem 2020, byly velmi silné. A nevidí důvody, proč by měly výrazně oslabit. Jinak řečeno, podle ekonoma je současné období vysoké inflace jen přechodné.
Blanchard se tedy domnívá, že nastane návrat do stavu, kdy se inflace pohybuje na nízkých číslech, růst je poměrně utlumen a sazby se pohybují blízko nuly. Takový vývoj by pak měl samozřejmě významné důsledky pro monetární i fiskální politiku. U ní ekonom připomněl, že z hlediska udržitelnosti vládních dluhů není rozhodující ani tak samotná výše sazeb, jako jejich poměr k tempu růstu. Pokud se totiž sazby nachází nad nominálním tempem růstu, jde o prostředí, které na vládní finance vytváří mnohem větší tlak než to, v němž se sazby nachází pod růstem.
Jestliže jsou sazby nižší než růst nominálního produktu, je podle ekonoma větší prostor pro využívání fiskální politiky. „Tento prostor by měl být využíván opatrně, ale měl.“ V popsaném prostředí totiž lze dosahovat určité výše vládních deficitů bez toho, aby se zvyšoval poměr zadlužení k produktu.
Ani prostředí se sazbami pod růstem neznamená, že „lze dělat cokoliv“. „Stále existuje přílišné zadlužení“ a příkladem toho, k čemu by nemělo docházet, je předchozí stimulace Bidenovy vlády. Ta totiž byla podle Blancharda nadměrná a pokud by k něčemu takovému docházelo i v budoucnu, byl by to problém. Jde tedy o to, využít možný fiskální prostor tam, kde je to třeba a v míře, která je odpovídající.
Spojené státy podle ekonoma nyní pravděpodobně nejsou na správné dluhové trajektorii. Panuje sice hodně nejistoty, ale Blanchardovi se zdá, že tu je „ochota utrácet za věci, které nejsou absolutně nutné.“ Dodal však, že „pokud by byl investorem, pak by nyní neuvažoval o tom, že by třeba pětileté vládní dluhopisy americké vlády nemusely být splaceny. Taková pravděpodobnost je v podstatě nulová. Právě důvěra investorů v to, že dostanou zpět své peníze, je u udržitelnosti vládních dluhů klíčová, což ukázalo například Řecko.
V případě Řecka investoři uvedenou důvěru ztratili, což začalo zvedat požadované výnosy u dluhopisů a roztáčela se spirála vedoucí k neschopnosti splácet dluhy. V případě USA ekonom nyní nic takového nepředpovídá. Důvodem je hlavně politický systém, který by měl být schopen zabránit excesům. Včetně těch zmíněných výše ve formě dalších fiskálních programů, které by byly neopodstatněné svou velikostí. „V tuto chvíli není důvod k obavám, ale to zase není důvod pro nezodpovědnost,“ shrnul Blanchard.
Zdroj: Bloomberg