Pokud by neutrální sazby v USA nyní byly kolem 3 %, americká monetární politika se do výraznější restrikce posunula až ke konci minulého roku. A i s pouhým šestiměsíčním zpožděním by se tato restrikce začala projevovat teprve nyní. Pokud by ale byly neutrální sazby výrazně níže (jak naznačují třeba některé studie Fedu), je situace jiná. O trochu problematickém posuzování restrikce přes sazby jsem tu detailněji psal nedávno. Proč to tedy nevyřešit pohledem na lehce pozorovatelný vývoj peněžní nabídky?
Pokud dáme stranou volnost definice peněz a měnící se rychlost jejich oběhu v ekonomice, lze inflaci vnímat jako (ne)soulad mezi tím, (i) kolik peněz v ekonomice je a (ii) kolik v ní je zboží a služeb. Pokud má první proměnná tendenci utrhnout se od druhé směrem nahoru, rostou inflační tlaky. A naopak. Relevanci tohoto zjednodušeného pohledu na úrovni peněžního agregátu M2 testuje následující graf:
![usa <a class=]()
inflace měna" src="/Fotobank/cadba758-2bb6-47b2-81ca-c48a42024a63?width=493&height=269&action=Resize&position=Center" />
Zdroj: Twitter
Růst peněžní nabídky je v grafu posunut o 16 měsíců dopředu. Ani poté nedostáváme nějaké silné překrývání obou křivek (tj., velkou roli hraje i ona rychlost oběhu peněz, jejich definice a samozřejmě měnící se reálný produkt). Není tak překvapivé, že ekonomové jsou v názoru na relevanci M2 ve vztahu k inflaci rozděleni. Podle některých je vývoj peněžní nabídky v tomto ohledu málo významný (pokud se nepletu, sem patří třeba pan Summers). Jiní ale M2 stále pozorně sledují – třeba Jeremy Siegel, či Jeffrey Gundlach z DoubleLine.
Tato druhá skupina pak ve vztahu k současnému dění poukazuje na věc dlouho nevídanou: M2 již nějaký čas klesá. A můžeme si všimnout, že po roce 2018 je korelace mezi tímto agregátem a inflací docela vysoká. Přesněji řečeno, inflace má tendenci silně kopírovat vývoj peněžní nabídky z doby před 16 měsíci. Pokud jej pak v tomto duchu použijeme pro predikci dalšího vývoje, nejenže by u inflace mělo dojít k výraznému poklesu, ale americká ekonomika míří do silné deflace.
Fed očividně na vývoj M2 nějaký velký důraz neklade, protože jinak by svou politiku zřejmě již uvolňoval se snaze vyhnout se dalšímu přestřelení do extrému. Trhy počítající s relativně brzkým poklesem sazeb mohou ve svém pomyslném názoru ale táhnout k výše zmíněné druhé skupině ekonomů a investorů. O deflaci jako výsledku kontrakce M2 pak nehovoří snad nikdo.