Ed Yardeni v souvislosti s inflačním vývojem v USA občas zmiňuje vliv Číny. Nebylo by to přitom poprvé, co vývoj v Číně výrazně ovlivňuje monetární politiku a ekonomické dění v zemi za oceánem. A nejen v ní. O co jde?
Po řadu měsíců v USA kolovala teze, podle které na snížení inflace mělo být třeba výraznějšího ochlazení ekonomické aktivity a růstu nezaměstnanosti. Jde o klasické uvažování z poptávkové strany, které může být namístě, pokud se hovoří o klasickém poptávkovém cyklu. Cyklus/šok začínající rokem 2020 byl ale hodně atypický ohledně vlivů poptávky a nabídky a to nejen na agregátní úrovni, ale i strukturálně (služby vs. zboží…). Postupně se pak v zatím poslední fázi tohoto příběhu začalo ukazovat, že inflace může výrazně klesat bez onoho amerického útlumu.
Jedním z výrazných důvodů tohoto celkového chování ekonomiky může být i Čína a její ekonomické zpomalení doprovázené znatelnými deflačními tlaky. Namísto „nutného“ útlumu poptávky se tak v USA dostavila forma nabídkového boomu ve formě klesajících cen dovozů (daného deflačními tlaky v Číně). Můžeme v této souvislosti zavzpomínat třeba na to, jak po roce 2008 začala v USA silná monetární expanze a v této souvislosti se objevila i řada úvah o tom, že výrazně zvedne inflaci. Nestalo se tak a jedním z důvodů může být i to, že Čína postupně přestávala táhnout nahoru globální ceny komodit. V principu tedy jejích cyklické a strukturální změny snižovaly inflační tlaky jinde.
Před pár dny jsme se dívali na predikce růstu a inflace od , dnes se ve stejné tabulce zaměříme v souvislosti s výše uvedeným právě na Čínu. U růstu je to jednoduché – ekonomové této banky čekají v letošním i příštím roce 4 %. A inflace by se měla postupně zvedat – z 0,5 % v roce 2023 na téměř 1,7 % v roce 2025:
Růst by tedy v Číně měl podle CB ve srovnání s minulým rokem ztratit na tempu, ale inflační tlaky by se měly zvyšovat. Ovšem na úroveň, která by byla spíše vítaná a možná stále považovaná za nedostatečnou – v Číně deflační, či silné dezinflační tlaky vítány také nejsou. Čínský export dezinflačních tlaků do zbytku globální ekonomiky by podle tabulky tedy do značné míry skončil (záleželo by ale na tom, jak by byla inflace konkrétně rozprostřena mezi vertikály exportovaného a neexportovaného zboží.
Zajímavý může být mimochodem i pohled na predikce u Japonska. Zde CB čeká utlumení tempa růstu a zároveň opětovný pokles inflace znatelně pod 2 %. Což by byl scénář, který by zřejmě notně nabourával úvahy o tom, že BoJ nějak výrazně otočí svůj monetární směr.