Řada evropských představ o tom, jak to chodí v USA a jejich ekonomice, je podle amerického ekonoma Noaha Smithe mylných. A hlavně – Evropané mohou na účet USA vtipkovat, ale problémy Evropy to nijak neřeší (viz včerejší Víkendář). „Netvrdím, že Evropa a Amerika jsou úplně stejné. Existují mezi nimi určité důležité rozdíly, o kterých si povíme za chvíli. Důležitější ale je, že se jedná v zásadě o podobné systémy,“ pokračuje Smith.
Podle ekonoma je zřejmé, že „i v době Trumpa jsou Evropa a Spojené státy spojenci… A poukazování na americké nedostatky, i když jsou skutečné, Evropě nijak nepomáhá vyřešit její vlastní problémy.“ Například v srpnu otiskl Wall Street Journal článek shrnující některé evropské problémy:
Evropa podle WSJ pomalu ztrácí ekonomický, vojenský a diplomatický vliv… Jak vyplývá z výpočtů , některé země kontinentu stagnují již asi 15 let, což je pravděpodobně nejdelší období od průmyslové revoluce. Německá ekonomika je o 1 % větší než na konci roku 2017, zatímco hospodářství USA vzrostlo o 19 %… Podíl Evropy na globální hospodářské aktivitě je podle Maddison Project nyní pravděpodobně nejnižší od středověku.
V posledních 15 letech byl klíčový motor evropského růstu, tedy export průmyslových výrobků, brzděn faktory, které byly mimo dosah Evropy. Zahrnout sem lze obchodní tenze, merkantilistickou politiku Číny a ruskou invazi na Ukrajinu, která způsobila prudký nárůst cen energií. WSJ ale dodává: „Nedostatek ekonomické dynamiky v Evropě má však i hlubší kořeny. Daně a regulace neúprosně rostou – množství regulací EU se od roku 2010 zdvojnásobilo. Dalším tématem jsou ceny energií – v Německu stojí elektrická energie pro firemní sektor třikrát více než v USA, ve Velké Británii čtyřikrát více.
K tomu roste čínská konkurence: „Rychlost, s jakou Čína dohnala Německo, je asi nejzřetelnější v automobilovém průmyslu. Němečtí výrobci automobilů byli kritizováni za nedostatek inovací, pomalý přechod na elektromobily a za to, že nepředvídali silnou konkurenci ze strany čínských značek, jako jsou SAIC Motor a BYD.“ Konkurence ale sílí i v oblasti strojírenské výroby, chemického průmyslu a dalších. Smith dodává: „Čína poráží Evropu v odvětvích, ve kterých by Evropa měla mít zásadní komparativní výhodu. Dlouhodobé a hluboké obavy Evropy o klima a její odhodlání přejít na zelenou energii by z ní měly udělat lídra ve výrobě baterií, solárních panelů a elektromobilů. Jenže Čína kraluje ve všech třech odvětvích.“
„Popichování Ameriky Evropě nepomůže vyřešit žádný z těchto problémů. Poukazování na fakt, že Amerika má vyšší nerovnost než Evropa, Německu nepomůže postavit jediný elektromobil. Odsuzování amerického násilí páchaného střelnými zbraněmi nesníží britské ceny elektřiny ani o haléř. Posmívání se Americe kvůli chaosu v její politice Francii nepomůže nainstalovat jedinou klimatizaci,“ pokračuje Smith. A dodává:
„Aby Evropa mohla vybudovat nová průmyslová odvětví, bude muset uvolnit regulaci týkající se věcí, jako je výstavba továren, těžba, rafinace, najímání a propouštění zaměstnanců atd. To by mohlo prohloubit nerovnost, protože by to umožnilo několika podnikatelům velmi zbohatnout budováním nových průmyslových odvětví. A mohlo by to vést ke zvýšení emisí uhlíku v krátkodobém horizontu, než se výstavba zelené energie dostatečně rozroste. Díky těmto změnám by se tak Evropa v jistých ohledech trochu více podobala USA.“
O USA ale platí, že Američané si už před řadou let uvědomili, že mají problémy s chudobou a zdravotním pojištěním. A podle toho jednali, aby tyto problémy řešili. I když to bylo politicky složité. Evropa by udělala dobře, kdyby udělala totéž. Země jsou vždy efektivnější, když se zaměřují na sebezdokonalování spíše než na srovnávání se svými soupeři.“