Elektroenergetika je v naprosté většině rozvinutých zemí světa páteří jejich ekonomik - je více či méně důležitým vstupním produktem pro většinu ostatních odvětví i konečným produktem pro odběr domácností. Např. problémy s dodávkami v západní Evropě a jinde ve světě demonstrují, že již dlouho nejde o nudné odvětví veřejných služeb, ale o komplexní systém, kde je možnost, či již pokrok liberalizace a privatizace znovu a znovu podrobován důsledné analýze a kritice. Ta může stále ostřejší, když např. v elektroenergetice lze nyní, bez ohledu na krátkodobé výkyvy, očekávat spíše dlouhodobější růst cen tak, jak je nutno přivést realizovanou návratnost kapitálu v generaci její požadované míře - pouze tak (neuvažujeme nyní umělé státní zásahy) lze dlouhodobě zajistit dostatek výrobních zdrojů. Plody liberalizace tak již byly mnohde sklizeny v podobě nižších cen a nelze očekávat, že další kroky liberalizace v těch zemích, kde tato ještě nebyla plně dokončena, nastolí další výrazný pokles cen. Dokončení liberalizace (manažerské, účetní a právní oddělení jednotlvých stupňů ve vertikále, doladění právního a vyhláškového rámce, transparentní regulace, např. v Německu samotné ustavení regulátora, atd.) "pouze" zajistí, že jejich případný růst je řádnou reflexí poptávkově-nabídkových vztahů a že na produkci, popř. distribuci a prodeji energie nikdo neprodělává, či naopak - to vesmyslu nepřiměřených zisků či ztrát (toto samozřejmě s rozumnou mírou přesnosti tak, jak jsou tyto pojmy otevřené diskusi).
Otevření se trhu u nás bylo poměrně včasné a relativně razantní (tj. ve srovnání s některými evropskými státy). Proces transformace energetického hospodářství ČR probíhal po celá devadesátá léta a není překvapivé, že tento byl usměrňován tak, aby byl přijatelný z hlediska sociálních dopadů na zaměstnance energetického sektoru (kteří mají obvykle velice silný hlas vzhledem ke svému počtu a odborové oranizovanosti) i na obyvatele. Energetická politika z roku 2000 obsahovala a zajistila provedení řady spíše krátkodobých úkolů a požadavků k dokončení ekonomické transformace energetického hospodářství, mezi hlavními program privatizace, etapový program liberalizace trhu s elektřinou a se zemním plynem, dokončení procesu nápravy a deregulace cen elektřiny a zemního plynu a tepelné energie a dalších kroků zajišťujících přibližování české legislativy standardům EU.
Prováděná reformní opatření se projevila výrazným snížením zaměstnanosti v energetických sektorech. Podle údajů MPO z původních přibližně 150 000 zaměstnanců v roce 1990 klesl jejich počet v roce 2002 na 61 000 zaměstnanců. Nejvíce se pokles projevil v uhelném průmyslu - ze 106 000 tisíc na cca 35 000, přitom tento úbytek byl zčásti vyvolán i převodem obslužných činností do jiných odvětví.
Náprava cen forem energie probíhala po celá 90. léta. Úpravy cen, které zvyšovaly výdaje domácnosti za energii, byly řízené a rozložené v čase. Počáteční růst cen byl dokonce nižší než inflace, výraznější růst cen, zejména elektřiny a zemního plynu, proběhl v letech 1999 – 2002, v souladu se zásadou dokončit do roku 2002 odstranění křížových dotací. Výdaje průměrné domácnosti za elektřinu a tepelnou energii, plyn a další paliva v ČR v roce 2002 tak tvořily průměrně přes 11 % celkových výdajů a tento podíl byl cca 3 x vyšší než u domácností ve vyspělých zemích EU (Francie, Německo).
Zdroj: ERU, Patria Finance
|
Zajímavé je, že podle (zde již detailněji diskutované) SEK současné ceny forem energie již lze považovat za stabilizované, byly však oznámeny nové důvody pro růst cen energie (ekologické daně, převod ze snížené sazby DPH u tepla a biopaliv, podpora využívání obnovitelných zdrojů energie pro výrobu elektřiny a tepelné energie). Např. donedávna velmi nízká, nyní pozvolna se zlapšující návratnost kapitálu v sektoru generace elektřiny (to nejen u nás), odrážející relativní dostatek produkčních zdrojů, a její vazba s cenami elektrické energie na velkoobchodní a následně maloobchodní úrovni, zmiňována není.
Následující graf, popisující zde detailněji probíranou situaci v distribuci elektřiny, indikuje vliv transformace a restrukturalizace na hospodaření jednotlivých subjektů v energetice. Ač se jednotlivých subsektorech a jednotlivých částech vertikál situace liší, trend je většinou společný.
Zdroj: Distributoři, Patria Finance
|
V budoucnu se liberalizační a s nimi související kroky vedené státem zaměří zejména na hodnocení účinnosti regulace a vyladění regulačního rámce, upřesnění opatření v sociální oblasti v souvislosti s dalším snížením zaměstnanosti v uhelném průmyslu a v elektroenergetice, monitoring dopadů cen energie na obyvatelstvo, popř. snahu o ovlivňování výše a relací cen a tarifů.
Možná významným krokem při dalším zasahování státu do (elektro)energetiky bude definice a uplatňování veřejného zájmu - stát by se tak mělo v tomto roce, ovšem současná politická situace může toto načasování samozřejmě modifikovat. Každopádně stát může např. uplatnit veřejný zájem zejména při dlouhodobém plánování a zveřejňování výhledu rozvoje energetického hospodářství, vč. respektování jeho výstupů v autorizačním procesu, zejména pokud jde o palivový mix.
Z hlediska dokončení samotné liberalizace je známo, že od 1.1.2005 jsou volní všichni zákazníci kromě domácností, od 1.1.2006 všichni koneční zákazníci. U trhu s plynem by to pak měli být od 1.1.2005 všichni zákazníci s průběhovým měřením, od 1.1.2006 všichni zákazníci kromě domácností, od 1.1 2007 všichni koneční zákazníci.
Jiří Soustružník