Český rozpočtový systém je v troskách. Již několik let se opakuje stejný obrázek: v září hektická jednání, změny předpokladů o vývoji ekonomiky, škrtání v rozpočtu; v listopadu odmítnutí rozpočtu v Parlamentu; v lednu schválení nepatrně upraveného rozpočtu, protože na jakékoliv podstatné změny je pozdě. A pokud se škrtá, tak zrovna tam, kde je to nejhloupější, tj. v investicích.
Dnes je již evidentní, že takové uspořádání není efektivní, že nepřispívá transparentnosti veřejných rozpočtů a že také nevede k dlouhodobě udržitelné a kontrolovatelné rozpočtové strategii. Výsledkem je postupné prohlubování rozpočtových problémů a stále větší závislost na jednorázových příjmech z prodeje státního majetku (podrobnější analýzu najdete v našem srpnovém měsíčním přehledu, který si (po zaregistrování) můžete stáhnout ZDE:
MAKROEKONOMICKÝ PŘEHLED.
Bohužel, racionální diskuse o tom, jak dnešní stav změnit, se příliš nevede. Má-li se situace v budoucnosti zlepšit, je především potřeba změnit dnešní stav, kdy se každý návrh rozpočtu projednává jakoby vytržený ze souvislostí a vytvořit i pro rozpočtovou politiku závazný střednědobý rámec. Taková změna se ovšem neobejde bez přísných rozpočtových pravidel. Pokušení z moci je značné a je proto výhodnější vytvořit ústavní kontrolní mechanismus, který přinutí vládu informovat veřejnost o tom, jak svěřený majetek spravuje a který jí stanoví základní cíle rozpočtové politiky.
Další zpráva, kterou připravujeme, se bude věnovat návrhu takových pravidel, které by do české rozpočtové praxe vnesly řád a daly by daňovým poplatníkům alespoň nějakou kontrolu nad tím, jak vláda utrácí jejich peníze.
(Ondřej Schneider)