V době moderních technologií se na nás valí jedna informace za druhou. „Produkce“ informací bývá často rychlejší než jejich vyhodnocování a nezřídka se setkáme se zkratkami, které původní informaci deformují. Zde je pár aktuálních příkladů.
HDP v USA. Včera byl zveřejněn zpřesněný odhad hrubého domácího produktu USA. Často se setkáme s informací, že se HDP meziročně zvýšil 2,2 procenta. Eurozóna vykázala zvýšení HDP o 2,6 procenta. Roste nyní americká ekonomika pomaleji než hospodářství eurozóny? Nikoli. Číslo ze zámoří totiž představuje anualizovanou mezikvartální změnu. Jinými slovy o 2,2 procenta by se zvýšil HDP USA, kdyby stejným tempem jako ve 3. čtvrtletí rostla ekonomika i další tři čtvrtletí. Meziroční změna HDP používaná v Evropě častěji dosáhla v USA ve 3. čtvrtletí 3,0 procenta.
Mzdy vs. produktivita. Mzdová statistika pravidelně poutá největší zájem médií a veřejnosti. Je to vcelku jednoduché, mzdy nejsou abstraktním ekonomickým ukazatelem jako například platební bilance a představují asi nejbližší aproximaci změny životní úrovně. Práce představuje důležitý prvek v každé ekonomice. Hodnocení vývoje mezd ale skrývá jisté záludnosti. Pro zaměstnavatele bude každý růst mezd příliš vysoký, pro odborové předáky příliš nízký. Jak už to bývá, pravda je někde uprostřed. Mzdy by neměly negativně ovlivnit chod firmy a zároveň by měla práce jako výrobní faktor dostat za svůj příspěvek k produkci zaplaceno. Zde se ale často používá zkratky srovnáním reálného růstu mezd a produktivity práce. Problém je v použití rozdílných cenových indexů při deflování mezd a produkce. Při použití adekvátních ukazatelů (resp. jejich odhadů) se například ukazuje, že aktuální tempo růstu mezd v ČR umožnilo pokles jednotkových mzdových nákladů a kritické komentáře na adresu rychlosti růstu mezd nejsou na místě. Zde ovšem pozor na záměnu hodnocení celkové makroekonomické situace a situace v jednotlivých odvětvích a firmách.
Penzijní reforma. Důchodový účet bude do konce příštího desetiletí v přebytku, píše se v závěrečné zprávě tzv. Bezděkovy komise. Tak proč reformovat penzijní systém už teď? Penzijní systém je především potřeba připravit na období po roku 2040, kdy začnou do penze odcházet lidé ze silných populačních ročníků ze 70. let minulého století. Nejschůdnějším řešením je zavedení kombinovaného penzijního systému. Pochopili to už vlády v Polsku, Maďarsku i na Slovensku, jen v ČR nikoli. Konverze k novému systému je dlouhodobý proces vzhledem k závazkům současného systému. Proto je potřeba začít co nejdříve. Ideální doba na penzijní reformu byla zhruba před deseti lety.
Kurz koruny. Česká měna postupuje vzhůru jako buldozer. Někdy i rychleji. Zde opět existují dva tábory. Jeden bude naříkat při posílení kurzu koruny o každý haléř (exportéři), druhý posílení přivítá (dovozci a spotřebitelé dováženého zboží). Kurz měny není ničím jiným než cenou a ceny slouží v tržním hospodářství jako vyrovnávající mechanismus. Jinými slovy kurz by měl odpovídat reálné ekonomické situaci. Příliš slabá měna je problém, stejně jako příliš silná měna. V letošním roce by mělo být přiměřené, aby reálný efektivní kurz koruny posílil zhruba o 4,0 procenta, v příštím roce by mělo rovnovážné reálné posílení činit 3,5 procenta.
Státní dluh. Sem, tam se objeví tvrzení, že státní dluh se nesplácí, takže není problém se zadlužit. Státní dluh se splácí úplně stejně jako každý jiný poctivě splácený dluh. Pokud nemá stát vlastní prostředky (rozpočtové přebytky), splácí dluh vydáním nového dluhu. Refinancování dluhu není totéž co neplacení dluhu.
Existuje celá řada dalších větších či menších mýtů. Zadluženost domácností, národní šampióni, vysoké ceny elektřiny a nadměrné zisky ČEZu, politik či úředník pracující pro blaho státu …