Pro dluhopisy platí stejně jako pro ostatní investice, že vyšší výnos je spojen s vyšším rizikem, případně horší likviditou. (Likviditou rozumíme rychlost, s jakou jsme schopni přeměnit naši investici zpět na peníze.) Za posledních deset let byla výnosová křivka téměř pořád pozitivní, to znamená, že delší sazby byly vyšší než sazby u kratších instrumentů. To je vysvětlováno tím, že delší instrumenty jsou spojeny s větším rizikem.
Pro názornost použijme zjednodušený příklad. Řekněme, že máme tříletý dluhopis, který má modifikovanou duraci (MD) 2 roky, a desetiletý dluhopis, jehož MD je 8 let. Pokud klesne výnos o 0,1%, cena tříletého dluhopisu vzroste o 0,2% a desetiletého o 0,8%. Z toho je zřejmé, že volatilita ceny dlouhého dluhopisu je mnohem vyšší. Toho využívají tvůrci trhu a investoři spekulující na vývoj sazeb, kteří obchodují hlavně s nejdelšími dluhopisy právě vzhledem k jejich vysoké volatilitě. Tato volatilita mění kapitálový zisk/ztrátu, který následně ovlivňuje i celkový výnos investice, pokud se rozhodnete dluhopis prodat před jeho splatností. Pokud tedy investor nechce spekulovat na změny sazeb/cen a chce nakoupit dluhopis, vybere si dluhopis s takovou splatností, která odpovídá periodě, na kterou má volné prostředky k dispozici.
Dalším významným faktorem při rozhodování je posouzení ratingu emitenta. Čím důvěryhodnější emitent s lepším ratingem, tím nižší výnos, protože se snižuje pravděpodobnost nesplacení dluhopisu a jeho kuponů. Nejlepší lokální emitent je vždy stát, dluhopisy v českých korunách ale vydávají i nadnárodní instituce s ratingem lepším, než má Česká republika (rozšířené jsou především obligace Evropské investiční banky).
Hypoteční zástavní listy jsou fyzickými osobami velice oblíbený investiční instrument vzhledem k výhodnosti, kterou jim poskytují české daňové zákony. HZL jsou relativně velice bezpečné papíry, z těchto důvodů je ale jejich výnos nižší, než u ostatních dluhopisů.