Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Hampl ve WSJE varuje před zbrklou a škodlivou regulací financí

Hampl ve WSJE varuje před zbrklou a škodlivou regulací financí

3.12.2008 12:39
Autor: ČTK

Praha (ČTK) - Viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl dnes v předním světovém finančním listu The Wall Street Journal Europe varoval, aby zbrklé snahy o co nejpřísnější regulaci finančního sektoru v Evropské unii nevedly k vytvoření bankovního dvojčete Společné zemědělské politiky. Taková "Společná bankovní politika" by byla dlouhodobě stejně katastrofální jako zemědělská politika a stejně tak těžké by bylo se jí zbavit, napsal Hampl ve svém článku.
 
Hampl vychází z toho, že reakce na nynější finanční krizi by neměla být horší než krize sama. Z toho hlediska "kroutí hlavou" nad globální debatou o "postkrizové" podobě finančního světa, kde se navrhuje dlouhý seznam regulací, zákazů a zpřísněného dohledu včetně politicky výnosného omezování manažerských platů. Ve Francii se již stát dokonce snaží řídit banky i na mikroúrovni tím, že jim jako podmínku rekapitalizace stanovuje přesné úvěrové cíle. To vše završuje koncept nového všemocného globálního (nebo evropského) superregulátora.

Většina těchto představ směřuje podle Hampla k větší regulaci a centralizaci finančního sektoru, menší konkurenci a větší přítomnosti veřejného sektoru v tomto odvětví. Vypadá to, že jejich navrhovatelé je vymysleli už dávno a jen čekali na vhodnou příležitost představit je jako zázračné léky na všechny potíže finančního světa. Jako by se zapomnělo na to, že ve světě neexistuje nic takového jako dokonalá pravidla a dokonalá regulace, protože dokonalá jistota je nemožná.

Typické podle Hampla je, že soukromá část finančního světa se v debatách prezentuje jako jasný viník krize, zatímco role státu se již tolik nezkoumá. Mnohem méně pozornosti, než si zaslouží, se tak věnuje otázce, zda centrální banky před krizí správně regulovaly úrokové sazby jakožto klíčovou cenu v celé ekonomice; totéž platí pro otázku, zda byly před krizí správně používány ty regulační nástroje, které měl stát k dispozici.

Zde krize skutečně vyvolává nové otázky, například po šíři záběru měnové politiky, nebo zda má smysl mít samostatnou měnu bez samostatné měnové politiky jako v Pobaltí a v Bulharsku, nebo mít měnu bez efektivního věřitele poslední instance jako na Islandu. O tom se ale podle Hampla až tolik nemluví a jednostranný důraz se klade na zpřísnění regulace, která však je už i tak dost vysoká.

Mnozí lidé nepřiznávají, že navrhovaná nová pravidla finanční trhy v budoucnu radikálně promění tak, jak to bylo dosud nemyslitelné. Jakmile se však po krizi prach usadí, bude velmi obtížné vracet situaci zpět, varuje Hampl.

"Všichni myslící lidé ve finančním sektoru by měli chtít, aby spěšná řešení přijímaná v nynějších špatných dobách, z nichž mnohá udělají stěží něco dobrého, nevedla dlouhodobě k mnohem horším dobám pro celé odvětví, a tím pro jeho klienty," píše Hampl. "Rozhodně není moudré bojovat s ohněm a zároveň ve spěchu měnit všechnu protipožární regulaci," dodává viceguvernér. K diskusi o promyšlených opatřeních je podle něj zapotřebí mnohem více času a chladných hlav, více příspěvků od akademiků a profesionálů a méně od politiků a evropských byrokratů.

Hampl na závěr na základě zkušeností s komunismem načrtává chmurný obraz, jak by mohlo bankovnictví po důsledné regulaci vypadat: čekání v nekonečných frontách nebo dávání úplatků za vydání kreditní karty, fronta před znuděným úředníkem za přepážkou otevřenou v pondělí od 10 do 13 hodin, pokud zrovna zaměstnanci znárodněného finančního sektoru nestávkují; rozhodování o úvěrech v úvěrových výborech obsazených nemotivovanými zaměstnanci a politiky.

Pak teprve podle Hampla pochopíme, co to je, udělat z finančního sektoru odvětví veřejné služby; špatné doby pak už budou stále, ne jen jednou za čas. To už však bude pozdě říkat si, že tehdy za krize jsme to s rolí státu ve finančním sektoru trochu přehnali, píše Hampl.


Reklama
Nově na Patria.cz - obchodní signály na forexu podle technických indikátorů ADX, Williams R% a klouzavých průměrů!
Váš názor
  • Obavy z komunizmu?
    3.12.2008 17:47

    Podle příměru k čekání ve frontách to tak působí. Paralela mezi Společnou zemědělskou politikou EU a dřívější RVHP se tak přímo nabízí. Zaniklá RVHP kromě politické ideologie chtěla minimalizovat výrobní náklady na produkt. Plánovaná pětiletka dotažená až na jednotku vytěženého uhlí per den, byla předpokladem teoretické optimalizace výrobního taktu a minimalizace nákladů čehokoliv. Pravděpodobně, Společná zemědělská politika je sociální úlitbou, a to jen proto, aby si zemědělec-soukromník neřekl "nezaseju" a my pak neměli hlad. Jistě je velmi obtížné si představit v dnešní době, že by snad mohl v Evropě vzniknout nedostatek potravin, ale cenový výkyv rýže v Asii začátkem roku připomenul, jak začínají revoluce. A to byla pouhá spekulace na trzích, nikoliv neúroda. Takže nemít dokonale zajištěnou zemědělskou politiku a spoléhat na dobrou úrodu je asi totéž, jako pranýřovat ČEZ za možnost fixace ceny na 2 roky, když nikdo NEMÁ jistotu, co recese s cenou elektřiny vyvede a kterým směrem. Společná bankovní politika v příměru k zemědělské politice je strašení dosud neexistujícím bubákem, který by neměl ani obrysy nebýt finanční krize. Správné by bylo, aby státy nelily miliardy do bank, pojišťoven a průmyslu, jak se dnes děje. Pokud tedy státy dělají to, co dělat nemají, pochopitelně zní hlasy po zesílené kontrole. Říkejme tedy do éteru, že společná bankovní politika by byla dlouhodobě katastrofální, ale řekněme taky pravdu, že je katastrofální nalívání miliard daňových poplatníků někam, kde to možná nepomůže. Je to souboj kdo s koho - buď bude člověka platit privátní sektor (mzda) nebo stát (dávky). Státy dodnes investovaly do finanční krize zatím zlomek toho, co by činily dávky v případě, kdyby se miliardy nenalily a vše šlo ke dnu ještě rychleji než jde. Namísto společné bankovní politiky by měly národní banky sami od sebe identifikovat příčiny finanční krize a příslušné produkty vymítit /tzn.prosadit proti politické vůli/. Když budou národní banky schopny odhalit latentní problém, když budou schopny prosadit jeho řešení proti politickým zájmům, potom nebudou muset úředníci národních bank strašit centralizací. Proč se snižují úrokové sazby dramaticky už nyní a nepočká se na opětovný nárůst zaměstnanosti /zaměstnanost bude ještě nějaký čas klesat/, když je evidentní, že úvěry se nezlevňují, pouze se zvyšuje marže komerčním bankám /dostávají dvakrát/ v době, kdy jim klesl obrat? Jenom proto, že nehrozí inflace? Co se stane, až se díky recesi (po)zastaví stroje kvůli nadprodukci natolik, že nabídka najednou nebude stačit poptávce, která vyžene ceny nahoru? Budeme raději hlídat inflaci nebo raději rozjíždět stroje? Roli státu ve finančním sektoru bych nepřeceňoval. Spíš jeden stát přecenil schopnost jedné centrální banky, která dala zelenou stavebnímu sektoru /z politické vůle/. Všechny státní instituce jsou prezentovány lidmi z masa a kostí a je dobré mít to štěstí vědět, že i v bance bank pracují lidé s naprosto jasným politickým uvědomněním. Věřme, že nás z recese bezpečně vyvedou do konjunktury /není zde myšleno "recese=nadsázka"/. H.
    Mudrc
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
ČasUdálost
2:30Čína - CPI, y/y
9:00CZ - CPI, y/y
16:00USA - Index spotř. důvěry Mich. university