Byly doby, kdy se politici domnívali, že obchodní nerovnováhy se týkají jen Ameriky a Číny. Tento názor postupně dostával trhliny a po pádu Brothers ho již z oficiálních míst neslyšíme. Na první pohled je přitom pravdivý. Až do krize byl běžný účet eurozóny zhruba vyrovnaný, což bylo v příkrém rozporu s USA. Evropa se však zdála vyrovnanější jen proto, že obchodní přebytek Německa kompenzoval deficity ostatních zemí – zejména Španělska, ale i Francie, Řecka, Itálie a Portugalska. A nejde o malá čísla – španělský deficit běžného účtu byl druhý největší na světě (po USA), Německo zase mělo druhý největší přebytek (po Číně). Společná měna přitom umožnila, aby tyto rovnováhy bez povšimnutí rostly, protože eliminovala riziko měnové krize.
Nová globální ekonomika musí být založena na tom, že země s vysokými úsporami, jako Čína a Německo, musejí více utrácet a snížit své obchodní přebytky. A recese je k tomu drastickým způsobem nutí – přebytek běžného účtu Německa se kvůli propadu exportů prudce snižuje. Stabilizující je i fiskální politika. Rozpočtový deficit Německa by měl vzrůst ze současných 4 % na 6 % v roce 2010. Díky tomu spotřebitelé udržují své výdaje, protože většina z nich má stále zaměstnání. Podobně působí i systém přechodu na státem dotovanou zkrácenou pracovní dobu. Ta však zároveň stojí v cestě restrukturalizaci ekonomiky, protože podporuje tradiční odvětví.
Vládní představitelé doufají, že tyto kroky pomohou ekonomice dostat se přes nejhorší období a vrátit se k růstu taženému exportem. A někteří ekonomové upozorňují na to, že orientace na spotřebu bude pomalá – jeden z nich poznamenává, že prostě „nelze dát elektrárnu do supermarketu“. Na opětovném růstu exportů také závisí vyrovnanost budoucích rozpočtů.
Slabá poptávka je přitom do značné míry důsledkem orientace na exporty. Ty vyžadují nízké produkční náklady pro udržení konkurenceschopnosti, což vede k tlaku na menší růst mezd. Proto v Německu docházelo k dlouhodobému poklesu podílu mezd na HDP a následně k poklesu podílu spotřeby na HDP až na 56 % (což je znatelně pod 70 % v USA). Podobně fungovalo zvyšování DPH.
Orientaci na domácí spotřebu podle ekonomů také zhoršují faktory jako dlouhá doba potřebná pro založení nové firmy či německé rovnostářství v oblasti odměňování, které vede k vysoké úrovni mezd. Nyní může Německo vnímat krizi jako důkaz toho, že spoléhání se na služby a finančnictví je bláhové a následkem toho zesílit svou závislost na průmyslu a exportech. Ti přemýšlivější by ale mohli učinit ten závěr, že krize částečně pramení ze špatného užití jejich úspor. Mohou tak dost dobře přijít i na to, že by bývalo bylo lepší, kdyby je utratili, než aby investovali do toxických aktiv.
(Zdroj: The Economist)