Ať již u nás, či v zahraničí, strany soupeřící o vítězství ve volbách mají několik klíčových slov, které hustí do hlav voličů. Jedním z nich je „změna“. V ČR se blíží volby a jistě budeme opět zahrnuti nápady na to, co a jak je třeba změnit. Podívejme se na to, co dělá změnu skutečnou změnou k lepšímu. Na pomoc si ale nevezmu příručku „politikem snadno a rychle“. Zajímavé poznatky může totiž přinést porovnání celé ekonomiky a státu s tím, jak to chodí ve společnostech.
Pokud se chceme bavit o tom, jak měnit chod firmy, je dobrým mustrem práce Johna P. Kottera, který platí za odborníka v této oblasti. Nechci zde nudit výčtem toho co by se mělo a nemělo dělat, ale podívejme se na jeho základní komentáře a teze týkající se procesu změny ve firmách. Pokud se na ně budeme dívat v kontextu současné situace u nás, jejich relevance je někdy překvapivě vysoká:
1. Společnosti dělají spoustu chyb, nejčastější a nejzávažnější jsou následující:
--Přílišné sebeuspokojení a arogance, plynoucí zejména z úspěchů v minulosti, nedostatku viditelných krizí, nízkých standardů výkonnosti, nedostatečné zpětné vazby z externích zdrojů, apod. Je těžké si tuto charakteristiku vztáhnout k chování nejednoho z našich politiků, či institucí?
--Neschopnost vytvořit dostatečně silnou koalici na prosazování změn. Zde se v případě celé ČR bavíme o čistě technické stránce – volebním zákoně, i o překážku v podobě spirály vzájemné nevraživosti mezi politickými stranami (pozor – to není impuls k velké koalici – máme mnoho problémů, k jejichž vyřešení stačí rozum a nejsou potřeba formální svazky).
--Podcenění síly vize (skutečné vize, ne populistických pseudovizí, dovolím si upřesnit) a nedostatečná komunikace vize.
--Dovolení překážkám, aby zablokovaly postup (jak Kotter trefně uvádí: „jeden diverzant na správném místě dokáže zhatit celý transformační proces.“).
2. Co se týče toho, jak správně provést změnu ve společnosti, Kotter zmiňuje několik základních bodů, z nichž jsou pro ekonomiku a její politické vedení relevantní zejména následující:
--Musí být vyvolán pocit naléhavosti a sestavena koalice schopná změny prosadit;
--Musí být vytvořena vize a strategie a ta musí být komunikována vně koalice;
--Dosažené výsledky musí být využity k podpoře dalších změn (zde se například lámal chleba na Slovensku);
--Zakotvení nových přístupů do firemní kultury – což bychom mohli na úrovni celé společnosti/ekonomiky formulovat jako přejití formálních zákonů do našeho každodenního chování, do toho „co se prostě nedělá“, či „jak se věci mají dělat“.
Všimněme si, že výše uvedené nic neříká o tom, jaká konkrétní změna a kde je implementována. Tj. nehovořím zde o tom, jak by konkrétně měl být řešen problém v oblasti penzí, zdravotnictví … Uvedené spíše poukazuje na to, že vytvoření dobré strategie – plánu, ještě zdaleka neznamená úspěch a přesně vyjmenovává kritické body. Doplnit bych si dovolil ještě jednu věc – ve společnostech existuje silná korelace mezi tím, jak je strategie tvořena a jak úspěšně je implementována. Pokud je vytvořena v izolaci u stolu pár vrcholových XFO a pak cukrem a bičem tlačena do firmy, je předem odsouzena k zániku. Naopak, pokud vznikala dole i nahoře, je lehčí ji dostat „do firmy“ tak, aby skutečně fungovala. To samé platí na politicko/sociální makro – úrovni.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.