Povinné minimální rezervy

Úterní akt čínské centrální banky, kterým zvýšila povinné minimální rezervy z patnácti na patnáct a půl procenta, nám poskytuje příležitost pohovořit krátce o tomto nástroji bankovnictví, který nám dokazuje, že bankéři nejsou jenom ztělesněním ďábla na zemi, ale byli taktéž schopni vytvořit geniální a životaschopný systém tvorby peněz v ekonomice. Všem, kterým je tato problematika již známa, se omlouvám, že budu tak trochu nudit, ale nástroj povinných minimálních rezerv je tak nádherný příklad kombinace matematiky s reálným životem, že si nemohu odpustit se u něj na chvíli zastavit.

Povinné minimální rezervy již svým názvem poměrně přesně popisují sama sebe. Uložíte-li si u banky sto korun na běžný účet nebo termínovaný depozit, banka má povinnost z této sumy určité procento deponovat bezúročně u své centrální banky. V případě ČNB to jsou dvě procenta, tj. dvě koruny, v případě čínské centrální banky od včerejška patnáct a půl. Tato na první pohled zanedbatelná, svými důsledky však podstatná, povinnost má za následek fakt, že v ekonomice nevzniká úvěrovacím procesem nekonečné množství volných prostředků. V dnešní době virtuálních peněz, které nikdy neopustí bilance bank a databáze jejich mainframů, nic nebrání tomu, aby se vašich sto korun primárního depozita během velmi krátké doby zmultiplikovalo na (v českém případě) pět tisíc korun ve formě peněžní zásoby. Nebýt minimálních rezerv, byla by tato částka neomezená. Všechno funguje na velmi jednoduchém principu. Vaše stovka slouží bance jako zdroj k úvěrům. Obratem ruky ji dostane například podnikatel, který za ně nakoupí výpočetní techniku. Stovku převede firmě, která počítače prodává a ta je opět obratem ruky poukáže svému zaměstnanci na účet u jiné banky jakožto mzdu. Z ničeho nic už není v bankovním systému stovka jedna, ale stovky dvě. Tento proces se může opakovat donekonečna. Povinné minimální rezervy slouží jako určitá brzda. Při každé obrátce se totiž příslušné procento z objemu převede na účet centrální banky, takže proces tvorby peněz konverguje ke konečnému číslu. V případě stokoruny na počátku a dvouprocentní výši povinných minimálních rezerv to je výše zmíněných pět tisíc korun.

Něco tak krásně jednoduchého a přitom perfektně funkčního bychom jen velmi těžko hledali v jakémkoliv jiném ekonomickém kontextu. Změníte pouhé jedno číslo a systém se postará sám o sebe. Čínská centrální banka toto číslo změnila směrem nahoru a dá se proto očekávat, že následná reakce ve formě utlumení uvěrovacího procesu se dostaví co nevidět. Propad cen komodit a akcií, který následoval po uveřejnění tohoto kroku, jenom dokazuje, jakým hybným faktorem je čínská ekonomika pro náš současný svět.