Co vlastně dokáží zvýšené vládní výdaje během recese?

Vliv fiskální politiky na ekonomickou aktivitu je již dlouho centrem analýz fiskální politiky. Přesto, jak ukazuje současná diskuse o pravděpodobném vlivu této politiky v USA i jinde, jsou ekonomové daleko od toho, aby bylo dosaženo konsenzu. Rozdíly přetrvávají v oblastech jako

- síla vlivu fiskální politiky;
- kanály, kterými je přenášena;
- změna této síly a přenosových kanálů v závislosti na ekonomických podmínkách.

V centru těchto debat se nachází velikost fiskálního multiplikátoru v době, kdy je ekonomika v recesi. Empirický výzkum zabývající se změnou multiplikátoru během cyklu téměř neexistuje. Zčásti je to dáno omezeními, které mají většinou používané modely SVAR a DSGE. S použitím modifikovaného modelu SVAR jsme zjistili, že rozdíly ve velikosti multiplikátoru během recesí a růstových období jsou veliké, během recesí je přitom fiskální politika výrazně efektivnější.

Graf ukazuje efekt, jaký měly šokové změny ve vládních výdajích na HDP. V každém období se zvažoval šok ve velikosti 1% zvýšení vládních výdajů, počítala se změna výstupu v dolarech v závislosti na zvýšených výdajích o jeden dolar a to po dobu 20 čtvrtletí:



Zdroj: Measuring the output responses to fiscal policy

Šedě jsou vyznačeny recese, modré čáry vyznačují 90% interval spolehlivosti.

Je jasné, že velikost multiplikátoru se během cyklu značně mění. Například v roce 1885 by zvýšené vládní výdaje výstup téměř nezvýšily. V roce 2009 by naopak každý dolar výdajů zvýšil produkt o 1,75 dolarů. Během období expanze leží multiplikátor obvykle mezi 0 a 0,5, během recesí mezi 1 a 1,5. Dále jsme zjistili, že největší efekt mají výdaje na obranu (3,56 dolarů vstupu na dolar výdajů během recesí).

Uvedené je výtahem ze studie Measuring the output responses to fiscal polic, autory jsou
Alan J. Auerbach a Yuriy Gorodnichenk.

(Zdroj: VOX)