Zpomalování ekonomického růstu v USA, západní Evropě a Japonsku se nakonec projeví i oslabením hospodářského oživení na rozvojových trzích. Růst amerického HDP pravděpodobně na konci roku zpomalí zhruba na 1 % s tím, jak se z fiskálních stimulů stala „fiskální zátěž“, řekl Nouriel Roubini, který je profesorem na newyorské univerzitě. „Vycházím ze základního scénáře pomalého oživování vyspělých ekonomik ve tvaru „U“, ale stále není zcela zažehnáno nebezpečí druhého dna, nebo situace blízké depresi v Japonsku v 90. letech. Vyspělé ekonomiky příliš váhají,“ dodal ekonom. Pro asijské a jihoamerické země včetně Číny, Indie a Brazílie předpovídá růst ve tvaru „V“, nicméně do konce roku a v průběhu roku příštího by měl být tlumený.
Roubini především upozorňuje na „fundamentální problémy“, které po evropské fiskální krizi přetrvávají v Řecku, Irsku, Itálii, Portugalsku i Španělsku. Otázku defaultu Řecka považuje za zodpovězenou, když říká: „Při jakémkoli nejmenším externím šoku se řecké finance stanou nezvládnutelnými, proto se neptám, zda Řecko zbankrotuje, ale kdy?“ Ani nadšení z rychlého ekonomického růstu Německa není podle něj na místě, protože příliš brzké spuštění úsporného plánu země je „fatální“. „Německá ekonomika se ještě zdaleka neblíží předkrizové úrovni, současné tempo růstu možná vypadá dobře na papíře, jde ale z většiny o statistický efekt.“ Na „šetřící fázi“ je podle Roubiniho ještě příliš brzy, německá vláda by naopak měla využít toho, že si může půjčit na trhu nejlevněji v historii, a začít s konsolidací veřejných financí až v okamžiku, kdy na tom bude lépe i zbytek Evropy. „Mám obavy o těch pět zemí na periferii eurozóny. Jejich odchod z unie je možný, ačkoli podle mého méně pravděpodobný, než že budou nuceny přikročit k restrukturalizaci dluhu.“
V současném světě rostoucí míry ochranářství a soupeření v devalvacích se podle Roubiniho zvyšuje riziko, že měnové války přerostou ve války obchodní. Původ konfliktů tkví v tom, že země s příliš vysokými výdaji jako USA a další „anglosaské země“, které se příliš zadlužily a v předchozí dekádě tak hospodařily s deficity běžného účtu, musí více šetřit a omezovat domácí poptávku. Aby si tyto ekonomiky udržely růst, potřebují snížit svůj obchodní deficit skrze nominální i reálnou devalvaci svých měn. K tomu by jim mohly dopomoci „spořivé země“ jako Japonsko, Čína a Německo, které se však nominálnímu zhodnocování svých měn brání, přičemž nejsou ochotny zvyšovat domácí spotřebu. Všichni tak hrají hru s nulovým součtem, protože někdo v ní musí prohrát, upozorňuje ekonom. „Riziko obchodních válek je vysoké především mezi Spojenými státy a Čínou.“
V rámci eurozóny navíc problém zhoršuje riziko společné měny. Zatímco pro Německo, které disponuje velkými obchodními přebytky, není aktuálně silné euro zátěží, zemím PIIGS s jejich výrazně deficitními obchodními účty by pomohla prudká devalvace. Namísto toho jejich čisté exporty slábnou a jejich vlády zavádějí bolestivé fiskální reformy. Další kroky Fedu směrem k uvolňování monetární politiky v Americe přitom ponechá dolar pod tlakem, a euro se tak může dočkat dalšího posilování, což současné problémy eurozóny ještě vystupňuje, míní Roubini.
(Zdroj: Bloomberg, CNBC, Roubini Global Economics, HN)