V poslední době se roztrhl pytel s návrhy na zkrocení spekulantů, které průmyslníci, zemědělci, politici i nevládní organizace viní z prudkých vzestupů cen ropy, pšenice, kukuřice a bůh ví čeho všeho ještě. Nicolas Sarkozy, který příští rok převezme prezidentství skupiny G-20 (a po expozé v roli mírotvorce během rusko-gruzínské války si tak bude moci opět naplno užívat světla ramp), hodlá své pozice využít k prosazení řady opatření, jež by komoditním dobrodruhům vzala vítr z plachet. Na své straně má tentokrát i německou kancléřku Angelu Merkelovou a i američtí reformátoři chtějí zavést povinné limity na pozice při obchodování s energiemi, kovy a zemědělskými surovinami.
Přitom lze těžko najít důkaz, který by spekulanty dával do souvislosti s cenovými šoky. Malé deformace, jež jim lze přičíst, snadno převáží jejich pozitivní příspěvek. Předně dodávají na trh likviditu a informace o cenách, což zefektivňuje operace s futures kontrakty. Spekulující obchodníci vstupují na trh, když se představy producentů komodit při snaze o uzavření zajišťovacích kontraktů neshodují s názory nakupujících. Stávají se tak protistranou při obchodech, které by jinak třeba ani nešlo uzavřít.
Za náhle nabobtnalými (a občas stejně rychle splasklými) bublinami posledních let nestojí nic zlověstnějšího než zákon nabídky a poptávky. Volatilní cenový vývoj mají nejčastěji na svědomí po surovinách hladovějící Čína, nedostatek investic do těžby a zemědělství, těsný odstup mezi zásobami a spotřebou a neočekávané výpadky produkce v nestabilních oblastech, nebo kvůli klimatickým výkyvům. Při hrozícím nedostatku určité suroviny může mít i malý nárůst poptávky nadproporcionálně větší dopad. A při titěrných sumách, které jsou takto investovány, je těžké na delší dobu přemoci fundamenty panující na trhu.
Nejvíce by se spekulantům snad dala vytknout zvýšená rozkolísanost, která na komoditních trzích panuje i bez nich. Ale i toto obvinění by šlo stěží prokázat. Podle studie OECD je cenová volatilita u veřejně obchodovatelných surovin (jako pšenice a kukuřice) téměř stejná jako v případě komodit, s nimiž probíhají pouze uzavřené kontrakty (jablka, cibule).
Ze spekulantů s komoditami lze snadno udělat obětního beránka a populistické pokusy omezit jejich aktivity se hodí do krámu německé kancléřce i francouzskému prezidentovi, kteří bojují o znovuzískání důvěry voličů. Ani jednu ze zemí evropského tandemu navíc navrhovaná opatření nepoškodí, jelikož Paříž ani Frankfurt výspami komoditního obchodování nejsou. Jakékoliv restrikce nejvíc dolehnou na londýnskou burzu LME.
(Zdroj: The Economist)