Je listopad a konec roku je nedaleko. Není asi úplně čas na definitivní zhodnocení celého roku, na druhé straně mnohé transakce si s kalendářním rokem nedělají hlavu a žijí si ve svém vlastním časoprostoru.
Na počátku tohoto kalendářního roku, který vypadal hodně černě, byl (toužebně) očekáván konec zhoršování ekonomické situace a pomalý návrat do lepších časů. Dnes snad se zdá, že se tato přání začínají plnit. Nedá se mluvit o nějakém raketovém a už vůbec ne plošném oživení. Na druhé straně počet M&A transakcí (indikující pozitivní náladu na trhu) pozoruhodně narostl, i když stále platí, že jejich délka se protáhla a pravděpodobnost, že projekt skončí úspěšně je nižší než před krizí.
Jeden z důvodů, proč tomu tak je, můžeme spatřovat v rozdílném pohledu prodávajících a kupujících na ocenění. Kupující mají svůj pohled profilovaný především podmínkami finanční krize. Kupujícím dále agresivní pohled na valuaci jistě neusnadňuje ani velice konzervativní přístup financujících bank a příliv „distressed assets“, které přicházejí na trh. Prodávající, kteří se nezbavují aktiv pod tlakem, naopak vnímají hodnotu společnosti především na základě násobků před krizí (vždyť krizí úspěšně procházejí nebo jí už prošli). V takové situaci se začínají prosazovat strategičtí kupci, kteří disponují dostatečnou likviditou. Ti totiž nejen umí dostatečně verifikovat skutečný potenciál akvizičního cíle, ale hlavně mají vyprofilovaný názor na budoucnost odvětví a nejen to - oni v budoucnost i věří! Pak se jeví pro strategické investory valuační cvičení mnohem jednodušší. Nutno poznamenat, že nelze opomenout rozdíly v jednotlivých sektorech, resp. v ekonomických cyklech těchto sektorů.
Jednou důležitou záležitostí, kterou nám doznívající krize připomenula, je, že kapitálové trhy nejsou jednoznačným indikátorem nastávající recese nebo krize. K významnému poklesu dochází až v okamžiku, kdy je recese patrná na základě jiných indikátorů, a na druhou stranu i v období kontinuálního růstu akciových indexů čas od času dojde k jejich dramatickému propadu na několik dní, pak jako by se nic nestalo a indexy se vrací na původní úroveň.
Tato skutečnost komplikuje mechanické použití metody srovnatelných společností (Comparable Companies Analysis). Jedinou možností je tedy dlouhodobě sledovat trendy a vybudovat si kontinuální znalost jednotlivých sektorů. Pak je možné eliminovat rušivé prvky a korektně odhadnout hodnotu společnosti.
Výše uvedené postřehy si nečiní ambici komplexně pojmout problematiku valuací, nicméně může sloužit jako jakési připomenutí vybraných aspektů, které mohou případná valuační cvičení lépe a přesněji interpretovat.