Společná evropská měna má problém se solventností, tedy platební schopností, napsal ve své zprávě pro Legatum Institute ekonom Desmond Lachman. „Pokud vyloučíme výstup z eurozóny nebo restrukturalizaci dluhu (bankrot), tak veřejné finance evropských periferních ekonomik nelze vyspravit bez vyvolání velmi prudké a dlouhotrvající hospodářské recese. Zakrývání jejich potíží tím, že jim EU nebo MMF budou poskytovat velké sumy oficiální finanční pomoci, základní problém solventnosti nevyřeší,“ uvádí Lachman. Pumpování peněz podle něj povede k ještě většímu zadlužení a zkomplikuje konečné a nevyhnutelné řešení.
„Státní bankrot v nejméně jedné z periferních ekonomik je proto téměř nevyhnutelný. V takové situaci je více než pravděpodobné, že se nákaza rozšíří do zbytku periferie a v konečném důsledku povede k vystoupení Řecka, Irska, Portugalska a Španělska z eurozóny,“ domýšlí svou vizi Lachman.
Tento názor je mezi odborníky stále rozšířenější, ale podle sloupkaře Buttonwood z týdeníku The Economist je důležité si uvědomit obtíže, které by výstup z eurozóny znamenal. Jelikož dluhy periferních evropských států jsou denominovány v eurech, opuštění jednotné měny je nesníží ani o cent, pouze sníží schopnost vlád tyto dluhy splácet. Odchod z eurozóny tedy není náhražkou za bankrot, ale jeho spouštěčem. Se zavedením nové (nutně nepříliš důvěryhodné) měny dojde k úprku kapitálu, jelikož Portugalci či Řekové budou chtít své vklady převést na eura. Budou muset být zavedena omezení kapitálových pohybů (a tedy porušen základní princip EU), vlády budou muset i nadále platit věřitelům (pokud se ještě nějací najdou) vysoké úroky, takže se veřejný dluh sotva zmenší.
A co varianta bankrot bez vystoupení z eurozóny? Podle Lachmana stále neřeší problém nízké konkurenceschopnosti Portugalska nebo Řecka. Navíc hlavní část rozpočtových schodků představují „primární“ tedy neúrokové platby. Proto nelze ani dalekosáhlou restrukturalizaci dluhů považovat za dostatečné řešení, jelikož i pak bude třeba výrazně seškrat veřejné výdaje, uvažuje dále Lachman.
Eurozóna se nějak protluče; s pomocí půjček od ostatních států, jako už tolikrát předtím, namítají mnozí. To je podle Lachmana určitým druhem popírání reality. „Evropská politická reprezentace tlačí káru dál v zoufalé naději, že se objeví něco, co by mohlo periferii zachránit.“
Podle Buttonwooda pro to mají politici dobrý důvod, jelikož věřiteli jsou zejména evropské banky. Nejpravděpodobnější příčina rozpadu však bude politická. Buď si voliči v periferních státech uvědomí, že hubené roky jen tak neskončí a že i pak na tom sotva budou lépe, nebo voličům v prosperujících státech dojde s marnotratníky trpělivost.
(Zdroj: Buttonwood, The Economist)