Třem z velkých britských bankovních domů, které během krize od vlády nepobíraly finanční pomoc, údajně došla s poměry v ostrovním království trpělivost. Tváří v tvář vyšším daním, stále dotěrnějšímu byrokratickému šimlovi, zasahování do platů a odměn zaměstnanců a nově i nepřátelsky naladěným regulátorům banky temně naznačily, že by pro ně nebyl až tak velký problém přestěhovat se jinam.
by centrálu mohla přesunout do New Yorku, do Hongkongu a Standard Chartered tamtéž, nebo do Singapuru. Členové kabinetu Davida Camerona sice prohlašují, že přítomnost velkých finančních institucí v Londýně je žádoucí, avšak samy banky počítají s tím, že regulace bude stále tužší. Obzvlášť pokud se Velká Británie vydá cestou Švýcarska, které uvalilo dodatečné přirážky na kapitálové požadavky bank, nad mezinárodní standardy, a některé ústavy nutí k rozdělení.
Odchod velké trojky by potěšil jen málokoho. Standard Chartered i se těší dobré pověsti po celém světě a na vkladech mají nashromážděno víc prostředků, než samy půjčují, což znamená, že nejsou závislé na zdrojích dotovaných nepřímo daňovými poplatníky. Centrály také přináší Británii vyšší daňové příjmy a přispívají k postavení Londýna jako světového finančního centra.
Mohly by banky své hrozby splnit? Podle interních zdrojů z Hongkongu se ani v ani ve Standard Chartered o přestěhování zatím nediskutuje. Avšak pravděpodobnost takého scénáře vzrostla. Zčásti to odráží i přesvědčení finančních kruhů, že Británie nastoupila cestu pomalého úpadku. Podle jednoho vysoce postaveného zdroje z Bank of England je odchod Standard Chartered během několika desetiletí nevyhnutelný. Svou roli hraje i fakt, že ostatní země nejsou tak přísné. Ředitel nejmenované americké banky prohlašuje, že pokud by musel čelit stejným podmínkám jako ve Švýcarsku, o přestěhování by se pokusil.
Všechny tři banky lze přitom stěží považovat za skutečně ryze britské. Standard Chartered se zaměřuje zejména na Asii a Afriku; jen 3 % jejího personálu pracují v Británii. sídlila v Hongkongu do roku 1992, kdy v zájmu globální expanze koupila britskou Midland Bank. Nyní se však její pozornost přesouvá zpět do Asie, odkud pramení polovina zisků banky. Zatímco předseda správní rady sedí v Londýně, výkonný ředitel se již do Hongkongu přesunul. V případě se v Británii odehrává pouze třetina aktivit banky, zčásti i kvůli jejímu nákupu Lehman Brothers v roce 2008. V nejvyšších patrech managementu se to navíc hemží Američany. Všechny tři banky mají pestrou paletu majitelů. Největší akcionář je z Blízkého Východu, zatímco pětinu Standard Chartered vlastní singapurský státní fond Temasek.
Stěhování centrály však nebude snadná záležitost. V případě v roce 1992 se jednalo hlavně o emigranty zvyklé na kočovný způsob života. Dnes by však bylo daleko obtížnější přesvědčit usedlejší britský personál o výhodách života v daleké Asii. K přenesení sídla by navíc museli dát souhlas stávající akcionáři a v novém bydlišti by banka možná musela hledat další. Zasedání správní rady by se při absenci zásadnějších změn nevyhnutelně změnila v experimentální cvičení v únavě z létání. Podle zdroje z Hongkongu nejsou navíc tamní regulátoři na příchod velkých bank zcela připravení.
Je také otázkou, jestli by z bank byli nadšeni i samotní potenciální noví hostitelé. Standard Chartered by v Singapuru přivítali, ale tím by si banka mohla pohněvat Hongkong, nebo Indii, kde realizuje největší část zisku a kde je také kotovaná. Na druhou stranu, rozvahová aktiva jsou desetkrát větší než HDP Hongkongu, což by znamenalo, že skutečnou záštitu by nad bankou musela převzít Čína. To by mohlo zkomplikovat působení v Indii a ve Spojených státech, kde se na společnosti pod dohledem čínského politbyra dívají s podezřením.
Brzké přestěhování tedy zatím nezní příliš pravděpodobně. Avšak z toho, co většina lidí dosud považovala za blafování, se pomalu začíná rodit plán B.
(Zdroj: The Economist)