Vysvětlit pohyb měnových kurzů je složité, ještě těžší je jejich predikce. Volatilní vývoj v roce 2010 byl zčásti důsledkem přesunu ekonomického růstu na druhou stranu Atlantiku, větší roli ale podle všeho hrály méně konkrétní faktory jako QE2 či hra na zátěžové testy bank v Evropě. A pokud je oblíbeným vysvětlením to, že „Číňané kupují“, musíme se ptát, zda mají kurzy v dlouhodobém fundamentu vůbec nějakou kotvu.
Na počátku roku 2011 není křišťálová koule o nic jasnější. Americká rozpočtová politika se utápí v protikladech, snižují se daně a zároveň se slibuje pozdější vyrovnání rozpočtu. A protože dolary jsou tak populární, Spojené státy se snaží zajistit, že se jich vytiskne skutečně hodně.
Makroekonomická politika eurozóny je nesoudržná na tolika úrovních, že lze jen těžko někde začít. Základní strategií je víra, že fiskální utahování na periferii s likviditou poskytnutou od silnějších zemí vyřeší všechny problémy. Problémem je jen to, že po lidech z periferních zemí není možné žádat, aby donekonečna žili v recesi s cílem zaplatit všem věřitelům. A místo uvažování nad opětovným zavedením národních měn se eurozóna rozhodla přijmout Estonsko.
Čínská politika dávala v určitou dobu smysl, dnes lze ale navázání její měny na dolar těžko obhájit. Vede k množství problémů a posouvá ekonomiku od domácího trhu směrem k exportům. Čína si ještě neprožila dlouhodobou inflaci. Ta se však nyní zvedá způsobem, který by mohl vládu donutit k rozhodnějším krokům, z nichž ale jen málo vede jinam než k přímému posílení měny.
Centrálním tématem na měnových trzích v tomto roce bude snaha rozvíjejících se ekonomik o zbrzdění prudkého posílení jejich měn k dolaru a zároveň snaha o kontrolu nad inflací. Hovory o měnových válkách bude stále častěji doprovázet omezení toku kapitálu. Může nastat návrat k paralelním měnovým trhům, které fungovaly v 50. a 60. letech. Ty umožňují určitou míru flexibility měny, i když je kurz oficiálně pevný. Jde o zrcadlový obraz současné situace, kdy má mnoho zemí oficiálně flexibilní měnu, ale fakticky je její kurz pevný.
Nakonec tu jsou rozvinuté ekonomiky, které jsou zaměřeny na export komodit. Mezi ně patří Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Jejich měny budou pravděpodobně posilovat, pokud se udrží růst rozvíjejících se ekonomik.
Jsem opatrným optimistou ohledně schopnosti Evropy vypořádat se s bankroty, není tu ale žádné jasné a elegantní řešení a existuje významná možnost fiskální paralýzy přicházející v tu nejméně vhodnou dobu. Kvantitativní uvolňování v USA může být nejasné a někdo ho může považovat za důvod ke znepokojení. V USA je malá šance na velkou katastrofu, V Evropě je ale vysoká pravděpodobnost středně těžkých problémů. Jednotná měna může nakonec celý závod vyhrát.
Uvedené je výtahem z „Euro looks set to win the race to the bottom“, autorem je Kenneth Rogoff.
(Zdroj: FT)