Prezident Obama vyzývá Američany, aby „vyhráli svou budoucnost“. Tato chytlavá fráze je ale problematická, protože dosáhnout ekonomické prosperity není jako vyhrát nějaký zápas. A ekonomická politika není to samé jako vedení sportovního týmu.
Ukažme si to na jednoduchém příkladu. Máte výjezd ze dvora zasypaný sněhem a za jeho odklizení jste ochotni zaplatit 40 dolarů. Sousedův syn to může udělat, nebo hrát počítačové hry, což je aktivita, kterou si cení na 20 dolarů. Nabídnete mu tedy 30 dolarů a on to spokojeně udělá.
Klíčový je fakt, že všichni na tomto obchodu vydělají. Vy získáte 10 dolarů jako „přebytek spotřebitele“, váš soused má také 10 dolarů svého „přebytku“. Naopak sportovní zápas má svého vítěze a svého poraženého. A tento příklad není tak výjimečný, jak by se mohlo zdát. Výhody z mezinárodního obchodu znamenají to samé – ti sousedé jsou zde například z Číny a vyrábějí zboží.
Z prezidentova projevu by se mohlo zdát, že konkurence z této země je jednou z největších hrozeb pro USA. Podstata ekonomické směny to ale vyvrací. Nejsme konkurenti, ale obchodní partneři. A prosperita jednoho není škodou druhého. Samozřejmě existují výjimky. Například pokud Čína zneužívá intelektuální vlastnictví, mělo by se to vnímat jako krádež. Celkový nepřátelský postoj ale tyto výjimky neopravňují.
Prezident Obama si také ve svém posledním projevu stěžoval na to, že mnozí zahraniční studenti se po ukončení studií v USA vrátí do své země a tam podporují její konkurenceschopnost. Pravdou je, že bychom měli podporovat to, aby více zahraničních studentů zůstávalo v USA. Jejich návratu domů bychom se však obávat neměli. Namísto toho je dobré vnímat vzdělání ve Spojených státech jako naše nejúspěšnější exportní odvětví. A nic není pro USA lepší než to, když doma tito studenti vedle zvyšování domácí prosperity šíří hodnoty demokracie a svobody.
Investujme do budoucnosti, buďme ochotni pro ni učinit oběti. Nemysleme si ale, že budoucnost je hra s vítězi a poraženými.
Uvedené je výtahem z „Emerging Markets as Partners, Not Rivals“, autorem je Gregory Mankiw.
(Zdroj: NYT)