Nedávno rozvířil diskuzi o efektivitě české veřejné správy výrok amerického profesora Roberta Klitgaarda, který v rozhovoru pro nejmenovaný deník uvedl, že sice máme zdroje na to, abychom byli na úrovni Norska, ale naše instituce jsou podobné spíše Senegalu. Následná debata se okamžitě stočila na problém korupce, jakožto u nás mediálně nejžhavější téma. Výkonnost státní správy však nesnižuje jen korupce, ale, a to ještě mnohem výrazněji, naprostá neefektivita a nekoncepčnost její každodenní činnosti.
Příkladem, na kterém lze výše uvedené demonstrovat, budiž rozruch kolem zdanění elektřiny z fotovoltaických článků, kdy nejdříve stát prostřednictvím velkoryse nastavené podpory nalákal podnikatele na stavbu četných solárních parků a poté, co zjistil, že podporu poněkud přehnal, zasáhl (nutno dodat 5 minut po dvanácté) proti „nemravným ziskům“, a to doslova hlava nehlava. Vedle nejrůznějších tiskem i veřejností opovrhovaných zlatokopů napojených na politiky tak stát za svou chybu potrestal i mnohé podnikatele, kteří neučinili nic jiného, než že se nechali nalákat na atraktivní investiční příležitost.
Z podobného soudku jsou i občasné, i když prozatím naštěstí neúspěšné, snahy úředníků ministerstva financí zrušit daňové zvýhodnění fondů kvalifikovaných investorů („FKI“). Většinou se lze setkat s argumenty, že je třeba zamezit daňovým únikům, a tím naplnit chudnoucí státní pokladu. Ministerští úředníci přitom ve svých analýzách vycházejí z předpokladu, že vyšší sazba daně bude automaticky znamenat vyšší daňový výnos. Nejsem odborníkem na rozpočtovou problematiku a ani neumím vypočítat, zda jsou tyto předpoklady správné, avšak z čistě laického hlediska bych oproti navrhovaným změnám měl následující výhrady...
...celý článek Libora Vacka naleznete v sekci Viděno zvenčí