Jak se opouští eurozóna? Přesný scénář si nikdo představit nedokáže, jelikož s ním při zavádění společné evropské měny nikdo nepočítal, ale unijní i řečtí úředníci toho po pátečním tajném jednání svých šéfů přes víkend asi mnoho nenaspali. Výstup z eurozóny rozhodně není neuskutečnitelný, ale jeho dopady lze i s největší dávkou optimismu popsat za drastické.
Aby se zabránilo finančnímu chaosu, musela by být staronová drachma zavedena naráz a plošně. Bankovní vklady i úvěry se v takovém případě musí převést ve stejné době a stejném poměru, jinak by se rozvahy bank povážlivě rozklížily. Odstrašujícím příkladem je Argentina, která v roce 2001 opustila režim pevného kurzu navázaného na americký dolar. Ve snaze naklonit si střadatele tehdy vláda vyhlásila, že vklady se musí převádět ve výhodnějším poměru než úvěry. Následné ztráty, které musely finanční ústavy zaúčtovat, pak ještě více ochromily argentinský bankovní systém, což vedlo k zamrznutí trhu s úvěry.
Řecká centrální banka by musela velmi rychle do oběhu dostat značné množství mincí a bankovek, dále stanovit úrokovou míru, inflační cíl, a hlavně oficiální směnný kurz vůči hlavním světovým měnám. Ten, ať už bude jakýkoli, ihned po zahájení obchodování propadne a nová řecká měna bude vůči euru rychle ztrácet hodnotu.
Výhled na de facto znehodnocení úspor jistě vyděsí nejednoho Řeka, který se tedy bude snažit ještě zavčasu si své celoživotně střádané peníze vybrat a uložit v zahraničí, čímž předejde nucené konverzi. Aby se zabránilo krachu bank, které by masový exodus spořitelů stěží ustály, budou muset být zavedeny limity na výběry z účtů, mezinárodní transakce a snad i cestování. To je v Evropské unii, jejímiž pilíři jsou volný pohyb osob, kapitálu, zboží a služeb, dost těžko představitelné, nicméně ne neuskutečnitelné.
A jak se asi k očekávané konverzi postaví zahraniční společnosti, které v zemi investovaly miliardy euro? Určitě se budou snažit maximálně omezit převody peněz směrem do Řecka, kde hrozí znehodnocení, a v co možná největší míře budou vyvádět kapitál ze země. Pro obchod a ekonomiku všeobecně to nejsou příliš lákavé vyhlídky. Řada firem i střadatelů se navíc jistě bude proti konverzi bránit u soudu, což řeckým bankám na jistotě rozhodně nedodá.
Zahraniční banky (tedy zejména německé, francouzské a nizozemské) držící ve svých portfoliích řecké dluhopisy se po přechodu na novou měnu mohou se svými penězi nadobro rozloučit. Vláda v Aténách nebude při novém silně devalvovaném kurzu absolutně schopná dluhy denominované v eurech splatit. Následovat mohou další žaloby a roky se vlekoucí tahanice u soudů.
Řecká vláda bude po celou dobu odříznuta od zahraničních zdrojů financování. Země se znovuzískanou měnovou suverenitou však může začít vydávat směnky o menší hodnotě, kterými bude třeba platit zaměstnance nebo financovat nákupy zboží a služeb. Sloužily by jako zárodek nové měny a vůči zbylým eurům v oběhu by se obchodovaly s určitým diskontem, jehož výše by zhruba naznačovala rozsah devalvace, který novou měnu čeká. Jelikož by se kvůli úniku kapitálu ze země peněžní zásoba rychle zmenšovala, směnky by se pravděpodobně rychle uchytily. Orazítkované provizorní stvrzenky, které vydávalo Buenos Aires, byly v oběhu měsíce před krachem argentinské měny.
Co tedy Řeky k tak zoufalému řešení žene? Vyhlídky na roky dramatických úsporných opatření, vysoké nezaměstnanosti a splácení hory dluhů už pravděpodobně vedoucí představitele přesvědčily, že horší už to být nemůže. Odchod z eurozóny by zemi alespoň ušetřil bolestivého snižování mezd. Fronty před bankami, zavřené hranice, bankrot a sociální nepokoje v současné situaci zřejmě nevypadají taky děsivě.
(Zdroj: The Economist)