Nejsem bohužel rovnocenným partnerem autora pro diskusi, "protože makro jsem nedělal už 10 let a předtím taky nikdy", takže se omezím na jízlivé poznámky: a) spodní graf odpovídá jen druhé polovině horního grafu (uznávám, že by to nemuselo vadit, díky zpoždění ...); b) jestli tomu správně rozumím, tak za červen nárůst agregátu M2 akceleroval na 12 % p.a. (cca (9090/9000-1)*12), v červenci na 27 % p.a. (cca (9300/9090-1)*12) - ostatně, procento je uvedeno v grafu, podstatné je, že jde o "anualizované číslo"; c) je jistě spekulativní uvažovat o tom, že je to dlouhodobé tempo růstu M2, ale kdyby tomu tak bylo, tak z grafů v předchozím článku vyplývá, že v případě 12 % nárůstu M2 se pohybujeme někde kolem 7 % růstu CPI (= za 10 let se ceny zdvojnásobí, což je ale vlastně normální :-), samotných 7 % je pak velmi sporných, protože bla bla bla ... body v grafu ... bla bla ... ), pro hodnotu 27 % nám grafy z předchozího článku nestačí, protože končí na 25 % s 16 -18 % mírou růstu CPI (ceny za 10 let vzrostou 4,4 krát); z toho plyne otázka: jak přesně bude FED provádět restrikci monetární báze (bude prodávat dluhopisy ze své bilance za atraktivní cenu?; dopad na akcie ?); d) inflace ulevuje dlužníkovi jen za určitých předpokladů 1) má fixovanou úr. míru; 2) má aktivum, které reaguje na inflaci a které může prodat a zaplatit tím dluh, který se vlivem inflace zmenšil relativně vůči aktivu (asi není případ rozvinutých ekonomik); nebo 3) jeho příjmy rostou proporcionálně s inflací (v případě států tedy daně, což zřejmě platí, pokud tedy mzdy sledují inflaci) = bod 2 v bleděmodrém; Otázka je, proč skupina zemí, která v období 1970 až 1989 tak "úspěšně" monetárně expandovala (PT, ES, GR), trpí nyní nezvladatelnými fiskálními problémy a zda to má souvislost (např. sázka na to, že inflací generovaným rostoucím příjmem pokryjí fixní dluh, který se relativně zmenší, tedy jakási obdoba toho, že není potřeba snižovat zadlužení, ale zvyšovat růst GDP), ale to už je jiná písnička :-)
Topi