Pravděpodobnost nuceného odchodu Řecka z eurozóny je stále asi 80 procent a dohoda, která byla uzavřena minulý týden, je spíše „just-in-time“ produkcí a získáním dalšího času navíc. Pro Bloomberg TV to uvedl Kenneth Rogoff, profesor ekonomie na Harvard University, patřící dosud k ekonomům se spíše umírněným a zdrženlivějším postojem k dění v eurozóně.
„Zní mi to (závěr středečního Summitu) jako opakování toho, co jsme viděli již dříve. Jako pokus o koupení si několika dalších měsíců času. Je přitom nad slunce jasné, že euro nefunguje a není stabilní jednotkou,“ uvedl v tentokrát o poznání otevřenějším komentáři Rogoff. Rally uplynulého týdne hodnotí jako nutnou reakci na to, že „to stále ještě žije“, avšak ve velmi krátké době očekává obnovení a další nárůst pochybností trhů. To naznačuje dnešní červená seance na obou stranách Atlantiku.
Pokud jde o samotné Řecko, odpis 50 % dluhu (který fakticky polovinou dluhu stejně není) je podle Rogoffa začátkem, ke kterému jsme neslyšeli klíčové pokračování. „Cílem dohody je dostat řecký dluh na 120 procent HDP. Historicky svou situaci nezvládají země s poměrem dluhu k HDP přesahujícím 90 procent. Myslím, že není mnoho pochybností o tom, že uvidíme další ještě hlubší problémy Řecka a dalších zemí po něm,“ uvedl Rogoff. „Z mého pohledu je skutečnou otázkou, jestli tato a další země i v budoucnu budou součástí eurozóny. Podle mého názoru zcela jistě ne,“ dodal ekonom. „Budou odpisy řeckých dluhů v budoucnu pokračovat a kam až? Zůstane Řecko v eurozóně? Jak dlouho? Co se stane, pokud ne? Kam se to vyvine? To jsou otázky, na které Summit, který ve směru budoucnosti naprosto o ničem nerozhodl, neodpověděl,“ shrnuje Rogoff s tím, že jde jednoduše o pokus nechat Řecko ještě ve hře.
Za hlavní problém dosažené dohody nepovažuje ani tak to, že nejsou známy detaily ani zdroje financí pro EFSF, ale právě absenci jasného směru. Eurozóna podle něho, má-li dál fungovat na současných základech, potřebuje „ústavní změny“ a o těch nepadlo ani slovo.
Uvedené změny by podle ekonoma měly směřovat k vytvoření „transferové unie“, která by zajistila sdílení příjmů, s tím ale nesouhlasí Německo. „Vedení eurozóny je dobré ve vyvolání krátkodobého entuziasmu na trzích, pro vyvolání nutných změn se ale krize bude muset ještě prohloubit,“ domnívá se Rogoff, podle kterého je současná eurozóna jednoduše protkána příliš širokou řadou nesourodostí a nesouladů. K dalšímu hypotetickému dominu uvedl, že „pokud bude otřesena Itálie, bude těžké zachránit Francii“. Země, které v eurozóně nakonec zůstanou, musí podle Rogoffa vytvořit fiskální unii a zavést strop deficitů a dluhů. Tipnout si, kolik zemí bude v eurozóně za pět let, si však netroufá.
Rogoff se domnívá, že pokud se eurozóně povede přesvědčit Čínu k závazku pomoci byť jen ve výši 1 miliardy dolarů, trhy budou doufat, že v budoucnu přijde více. Pomoc ze strany Číny tak podle něho není řešením. Spoléhat nelze ani na to, že by dluhy klesly vlivem vyššího ekonomického růstu. „I historie ukazuje, že bez výrazného snížení hodnoty dluhu samotný růst obvykle nepomáhá,“ upozorňuje Rogoff.
Na růst ale podle Rogoffa nemohou spoléhat ani Spojené státy, jejichž „dluhová trajektorie je neudržitelná“. Podle ekonoma by neměly snižovat své daňové příjmy, i když k zefektivnění daňového systému by dojít mělo. „Obvykle se nepodaří dluhy snížit pouze růstem, musíte udělat něco nepříjemného a my to uděláme,“ uvedl americký ekonom. Hlavní riziko pro ekonomiku Spojených států vidí v současnosti v euru; oživení tvaru „V“ považuje za „extrémně nepravděpodobné.
(Zdroj: Bloomberg)