Čirou náhodou jsem se dozvěděl, že v listopadu letošního roku měl v naší republice sérii přednášek jistý Henri Monfort. Jedná se o zástupce tzv. breathariánů neboli lidí, kteří se neživí normální potravou (Henri Monfort o sobě tvrdí, že nejedl plných devět let! ), ale údajně žijí z „prány“, všudypřítomného energetického pole, které nabíjí živé organismy, neživou přírodu i kosmos. Zní to trochu jako fantasy, ale pravděpodobně toto téma oslovuje spoustu lidí, jelikož přednáškové sály byly naplněny k prasknutí. Obecenstvo bez dechu poslouchalo návod, jak během jednadvaceti dní přestat přijímat potravu a začít se živit kosmickou energií. Nedá se popřít, že Henri Monfort má velké charisma, avšak, ať se snažím, jak se snažím, zdráhám se uvěřit, že lidské tělo může soustavně žít pouze ze vzduchu a energetického pole. Na druhou stranu si však myslím, že co se týče přijímání potravy, je bezpochyby člověk velmi flexibilní a denní dávka energie, se kterou by mohl vystačit, se může u některých jedinců blížit k nule.
Další vánoční zpráva, která dolehla k mému sluchu, je trochu z jiného soudku. V jednom velkém českém městě na Štědrý den vylili obyvatelé do kanalizace deset tun jedlého oleje, který před tím použili ke smažení kaprů. Tento tuk na několika místech doslova zašpuntoval kanalizační řad a zanesl čističku odpadních vod, která přestala plnit svoji funkci. Představa, že se během jednoho dne vyplýtvalo deset tun pokrmového oleje, který by mohl kdovíjak dlouho živit kdovíkolik lidí, jenom proto, aby se usmažila hora kapřích řízků, je naprosto obludná. Na podobně nesmyslné plýtvání však narážíme bohužel dnes a denně.
V souvislosti s finanční krizí se po mnoha letech oprašují myšlenky o modernizaci a reformě kapitalismu. Hledá se kapitalismus s lidskou tváří, kapitalismus nerůstový a kdoví jaký jiný. Dle mého názoru jsou to idealistické myšlenky. Kapitál zůstane takovým, jakým vždycky byl, agresivním, oportunistickým, cynickým, avšak vždy hledajícím příležitosti, kde by se mohl rozmnožit. Pokud je touto příležitostí výroba jedlého oleje, který se bez užitku vylije do kanalizace, tak jí zůstane dotud, dokud budeme smažit řízky. Chceme-li změnit svět, neměli bychom se proto snažit změnit kapitalismus a jeho pravidla, ale spíše změnit sebe, své chování a své zvyky.
Jsem dalek považovat lidi, kteří s napětím poslouchali přednášky pana Monforta za idealisty jenom proto, že já sám nevěřím něčemu, co tento pán propaguje. Poselství Henriho Monforta totiž nespočívá v tom, že se milióny lidí stanou mimozemšťany, kteří vůbec nejedí a živí se energetickým polem, nýbrž v tom, že je možno díky lidskému pokroku a eliminaci manuální práce omezit denní příjem kalorií na překvapivě malou dávku, přičemž kvalita života se nezhorší, ba naopak zlepší.
Rok 2012 se má podle nejrůznějších proroctví stát rokem velké změny. Co když má být touto změnou ústup od tradičních stravovacích návyků, které ničí naše životní prostředí a naše zdraví? Co když lidé, jako pan Monfort způsobí, že se programově a celosvětově přestaneme cpát přebytečnými tuky a cukry, které nás ničí? Tato představa je krásná a věřte, že by stálo za pokus ji uskutečnit.
Jelikož do konce roku zbývá doslova několik hodin, přeju všem čtenářům v příštím roce hodně úspěchů.