Česká republika je na 24. příčce v žebříčku nejvyspělejších trhů pro zahraniční fúze a akvizice, což znamená nejlepší umístění ze zemí střední a východní Evropy a stejnou úroveň jako Izrael, Chile a Malajsie, píše se ve zprávě ČTK ze začátku tohoto roku. Nejlepší umístění patří Kanadě, Velké Británii, USA, Francii, Japonsku a Nizozemsku. Údaje ČTK vyplývají z žebříčku vypracovaného výzkumným centrem pro fúze a akvizice Cass Business School při City University London ve spolupráci s poradenskou firmou Ernst & Young.
Podle našich analýz a dalších dostupných zdrojů (Thomson Reuters) byl loňský rok v oblasti M&A v podstatě průměrný. Po velkém propadu v roce 2009, kdy se na českém trhu uskutečnilo okolo 120 transakcí, se počet uzavřených transakcí v roce 2010 pohyboval na úrovni mírně přes 200 uzavřených transakcí (cca 205). V minulém roce se pak uzavřelo srovnatelné množství transakcí jako v roce 2010 (celkem 202 transakcí).
Celková hodnota uzavřených transakcí v České republice se v letech 2010 a 2011 pohybovala na úrovni 1,7 mld., resp. 1,3 mld. USD.
Přestože roky 2010 a 2011 byly z globálního hlediska srovnatelné, Patrii se v minulém roce podařilo zrealizovat transakce ve vyšší hodnotě než v roce předchozím – mezi nejvýznamnější transakce Patrie v roce 2011 pak například patří prodej 100% podílu v největším online job portálu jobs.cz a prace.cz (LMC) finské společnosti Alma Media; akvizice sítě obchodů UGAir pro francouzskou skupinu Lagardere; prodej 100% podílu ve společnosti Novaservis, výrobce sanitárního vybavení, polské společnosti Ferro či prodej 100% podílu ve stavební společnosti D.I.S. společnosti PSJ.
Charakteristickým znakem roku 2011 byl nárůst nejistoty ohledně budoucnosti eurozóny, který vedl ve 4. kvartále ke zhoršení podmínek pro financování akvizic (tzn. ochoty bank půjčovat investorům na akvizice), k podrobnější analýze podnikatelských plánů s ohledem na případný návrat „krize“ a vůbec k většímu pocitu nejistoty. Tato nejistota a vyšší obezřetnost investorů se projevila i ve snaze si často podmínit úhradu části kupní ceny splněním plánu roku 2012.
Pokračující nejistota ohledně budoucnosti eura ovlivňuje, a dále bude ovlivňovat, rozhodovací procesy prodávajících i kupujících. Každý si v tom hledá svoji vlastní logiku a odůvodnění pro svůj model chování. Majitelé firem buď vyčkávají na správné načasování prodeje společností, protože nechtějí prodat “pod cenou“ a myslí si, že další krizi zvládnou lépe bez spoluinvestora stejně jako krizi 2008-2009, anebo naopak tlačí na rychlost, aby mohli firmu včlenit do většího celku, ve kterém budou mít lepší podmínky k přežití.
Na druhou stranu kupující cítí příležitost konsolidovat trh a vyměnit nejistá peněžní aktiva za jistotu „výrobní/obchodní“ firmy, ale bez realizace synergií se jim nemusí podařit dosáhnout kýženého výsledku. Díky přirozenému zájmu obou stran očekáváme, že v letošním roce proběhne podobně transakcí jako v roce 2011, ale většina se zrealizuje v 3 - 4. kvartále, kdy budeme mít jasnější obrázek ohledně politické budoucnosti Evropy.
Tento rok očekáváme transakce zejména v oblasti energetiky, telekomunikacích (i v souvislosti s tendrem na 4. mobilní licenci a uvolněné pásmo z „digitální dividendy“) a médiích, kde probíhá diskuse o budoucnosti jednotlivých mediálních formátů.