Aktualizováno Pomoc španělským bankám, jejichž špatné úvěry dále rostou, tržní sentiment nezlepšila, a to je zklamání. Trhy se totiž zaměřily na to, že pomoc zvýší zadlužení Španělska, které je stále více vnímáno jako neudržitelné. Výnosy dluhopisů tak vzrostly nad 7 % (dnes posouvá rekord na 7,15 procenta), což ukazuje, že je třeba nové formy pomoci a dělení se o zátěž, kterou sebou dluh nese. Špatné úvěry ve španělských bankách v dubnu vzrostly na 8,72 % z 8,37 % nesplacených úvěrových portfolií, nejvýše od roku 1994, uvedla centrální banka. Úvěry se zpožděnou platbou narostly o 4,7 mld. eur na 153 mld. eur.
Vývoj výnosu 10letého dluhopisu španělské vlády
Zdá se však, že kancléřka Merkelová opět udusila naděje na to, že bude v této oblasti dosaženo pokroku. Ve čtvrtek totiž vyloučila vydání společných dluhopisů a systém pojištění depozit v bankách eurozóny. Je ochotna o těchto reformách uvažovat pouze poté, co proběhne další posun směrem k fiskální unii. To však může trvat roky. Existují ale dva důvody pro to, aby se pozice Německa stala flexibilnější.
Zaprvé, pozice kancléřky na domácím politickém poli v posledních týdnech znatelně oslabila. Není jasné, zda jí to přidá nebo ubere na jejím odmítavém postoji k použití německých peněz na utišení krize. Naznačuje to ale, že status quo již pro ni nebude tak pohodlným postojem jako doposud. Je třeba změnit plán.
Zadruhé, prudce rostou náklady spojené se současným politickým kurzem. Podle (17,53 CHF, -0,96%) by veškerá podpora placená z EFSF/ESM znamenala zvýšení závazků Německa směrem k periferii na 671 miliard eur. To představuje 25 % německého HDP. K tomu se přidává růst rozvahy ECB vyvolaný pohybem financí v rámci systému Target2. Ukazuje se tak, že Německo začíná být příliš vystavené ztrátám z potenciálního rozpadu eurozóny na to, aby ho nakonec dopustilo.
Možným řešením by mohlo být vytvoření fondu, do kterého by byl během čtyř let převeden dluh zemí eurozóny, který převyšuje hranici 60 % HDP. Tento dluh by byl společně garantován zeměmi eurozóny (což v konečném důsledku znamená Německem). V podstatě by tak byly vydány eurodluhopisy, které by financovaly existující dluh převyšující 60 % HDP každé země. Šlo by samozřejmě o významný krok, i když současné návrhy z něj úplně vylučují Řecko, Irsko a Portugalsko.
Výměnou za vytvoření tohoto fondu by ale členské země musely přijmout velmi tvrdé podmínky. Jejich zbylý dluh by nikdy nesměl překročit oněch 60 % HDP, své dluhy ve fondu by musely splatit do 25 let a do fondu by musely vložit kolaterál ve formě zlata a finančních aktiv vlády. Neplnění závazků by vedlo k přesměrování části daňových příjmů do fondu. V principu by tak tento fond byl velmi dlouhodobým úvěrem ze strany silných zemí těm slabším výměnou za ztrátu části jejich suverenity.
Nejvíce by z tohoto systému získala Itálie, která by v následujících čtyřech letech financovala všechny své potřeby z fondu za nízké sazby. Získalo by i Španělsko s Francií. I tak by ale Španělsko s Itálií musely samozřejmě dosahovat dlouhodobě vysokých primárních přebytků spojených s tvrdými úsporami. To je Achillova pata celého plánu. Popsaný fond by ale mohl získat čas a je možná jednou formou sdílení dluhů, která je pro Německo přijatelná.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)