Rozsah problémů evropských bankovních ústavů jo možná daleko větší, než jsou jejich manažeři ochotni připustit. O tom, že záměrně podhodnocený podíl špatných úvěrů by v rozvahách řady bank mohl nadělat pořádnou paseku, jsou alespoň přesvědčeni někteří centrální bankéři a analytici.
Zatím nejprominentnějším hlasem varujícím před úvěrovými kostlivci ve skříni je guvernér Bank of England Mervyn King, který ve svém nedávném projevu bankéře vyzval, aby přestali předstírat, že některé problémové úvěry budou nakonec splaceny. Banky prý navíc na absorpci ztrát z budoucích odpisů „nemají dost kapitálu“.
Všeobecnou praxí bank po celé Evropě se zdá být odkládání nutného zla, tedy poslání dlužníků do insolvence a následné zabavení majetku, který byl použit jako kolaterál. Finančním umírněný přístup umožňují nízké úrokové sazby a likvidita, která byla v rámci snah o oživení ekonomiky formou tříletých úvěrů od Evropské centrální banky napumpována do bankovního systému.
Úroveň trpělivosti bank je patrná z nízkého počtu osobních i firemních bankrotů. V Británii, která má za sebou tři kvartály hospodářského poklesu, se nyní počet insolvencí pohybuje na úrovni roku 2002, kdy ekonomika rostla 1,6% tempem. V Řecku bylo navzdory několikaleté recesi v loňském roce vyhlášeno všehovšudy pět úpadků, méně než v roce 2007, kdy ekonomika ještě rostla. Podivuhodně nízký počet vyhlášených platebních neschopností vykazuje celá evropská periferie. V přepočtu na 10 tisíc společností byl tento ukazatel loni nejnižší v Řecku, Španělsku, Itálii a Portugalsku. Relativně dobře by na tom naopak měly být banky ve Švýcarsku, Rakousku a Dánsku.
Nesplácené úvěry španělských bank v srpnu narostly na 178,6 mld. EUR a tvoří 10,5 procenta celku. Podíl oficiálně vykázaných špatných aktiv ve španělských bankách roste 17 měsíců v řadě z úrovně 0,72 % před zlomem realitního trhu v prosinci 2006. Španělská vláda dle nepotvrzených informací z ministerstva hospodářství připravuje vytvoření „odpadní banky“, jejíž vznik je podmínkou k uvolnění pomoci Evropské unie v přislíbené rozsahu 100 mld. EUR.
Divoká realitní párty v Itálii neskončila tak devastující kocovinou jako ve Španělsku, kde vláda donutila věřitele odepsat hypotéky a zastavené domy za 137 mld. EUR. Také expozice italských bank na sektor (hypotéky a úvěry developerům) v rozsahu 662 mld. EUR není v porovnání s 951 mld. EUR v menším Španělsku tak výrazná. Ceny, obzvlášť ve velkých městech jako Milán či Řím, se relativně drží, s ročními poklesy kolem 4,3 % od roku 2008. To je výrazně méně než 7% roční propady ve Španělsku či 12% pády v Irsku. Nižší poklesy jsou výsledkem úsilí bank, které zatím nechtějí hypotéky a úvěry developerům odepisovat, čímž drží ceny uměle vysoko. V ohrožení jsou prý hlavně půjčky developerům. Řada projektů financovaných na dluh je prý hotová jen ze 60-70 %, přičemž jejich hodnota „asi není o moc vyšší než cena pozemků, na nichž stojí,“ tvrdí jeden z top manažerů nejmenované italské banky.
O moc lépe nevypadá ani budoucnost francouzských bank, jimž ratingová agentura Standard & Poor’s kvůli očekávanému poklesu realitního trhu snížila rating, přičemž části jej potvrdila s negativním výhledem. Při vysoké citlivosti tržního financování na vývoj na realitním trhu se podle agentury dá počítat se zostřením konkurence a zhoršením výsledků francouzských bankovních domů.
Podle Nigela Myera z britské banky (40,6 GBp, -0,54%) se rozsah maskování dá velmi těžko zjistit, natož pak přesněji kvantifikovat. Rozhodnutí o úvěrové politice spadá do gesce jednotlivých bank a není třeba je nijak rozvádět v předkládaných účetních výkazech.
Trpělivost bank má své výhody, obzvlášť krátkodobě. Umožní společnostem přežít a lidem zůstat v pracovním procesu. Má také pozitivní efekt na daňové příjmy státu a snižuje objem výdajů na sociální dávky. Jenže odkládání soudného dne přináší mnohá nebezpečí, nejen proto, že zakrývá skutečný stav ekonomického klimatu. Existuje také riziko, že pokud se situace ještě zhorší a banky rychle změní přístup k dlužníkům, počet insolvencí dramaticky naroste, což by se mohlo negativně odrazit ve vyšší nezaměstnanosti a v dalším poklesu ekonomiky.
(Zdroje: CNBC, Reuters, Bloomberg)