Švýcarská centrální banka SNB je opět předmětem útoků, které tvrdí, že se dopouští manipulace kurzu. Příkladem je názor agentury Standard & Poor’s, který říká, že SNB navázáním kurzu franku na euro manipuluje s kurzem a zhoršuje krizi v eurozóně. Je jasné, že zavedení kurzového minima má určité vedlejší efekty. Tlumí například deflační tlaky, které vyvolává pokles dovozních cen. Hlavním důvodem je ale snaha o snížení tlaku, který silný frank znamenal pro průmysl a jeho mezinárodní konkurenceschopnost. Podle Banky pro mezinárodní vypořádání BIS švýcarský frank od propuknutí krize v roce 2007 v reálném vyjádření posílil směrem k hlavním obchodním partnerům Švýcarska o 35 %. Z toho získal celých 15 procentních bodů čtyři měsíce předtím, než SNB zavedla minimální kurz. Pak už se kurz držel znatelně nad hranicí 1,20 CHF, což pomohlo odradit měnové spekulanty.
Švýcarsko je celkově čistým exportérem, u všech jeho obchodních partnerů to ale neplatí. Se zeměmi eurozóny dosahuje obchodních deficitů již desítky let. Zavedení kurzového minima na tom mnoho nezměnilo. Efekt zavedení minimálního kurzu je tak pravděpodobně patrný zejména na finančních tocích. Pokud nejsou švýcarské exporty plně kompenzovány dovozy, Švýcarsko bude výměnou za zboží, které exportovalo, držet více zahraničních měn či aktiv. Na jaře se krize v eurozóně dostala do kritické fáze a rostoucí nejistota měla negativní vliv na ochotu švýcarských investorů držet zahraniční aktiva. SNB tak musela nastoupit na jejich místo, jinak by neudržela kurz nad požadovanou úrovní. Její měnové rezervy ve druhém čtvrtletí vzrostly asi o 80 miliard eur. A to vyvolalo intenzivní diskusi.
Spekulovalo se o tom, že SNB nakupuje vládní dluhopisy zemí eurozóny. Data ale ukazují, že ve zmíněném období vzrostly celkové investice do cenných papírů pouze o 35 miliard franků. Ale i kdyby byla částka investovaná do eurozóny mnohem nižší, stále jde o velký objem peněz. Je proto nutné pochopit, jaký dopad by tento krok měl na výnosy vládních dluhopisů v eurozóně. Podle BIS navíc dochází k tomu, že pokles těchto výnosů vede k uvolnění monetárních podmínek v zemích, jejichž dluhopisy jsou nakupovány. V době, kdy některé země eurozóny čelí rozpočtovým problémům a monetární politika má problémy s dosažením dalšího uvolnění, je to vítaný efekt.
Z popsaného pohledu bychom tak mohli SNB kritizovat jen kvůli tomu, že nakupuje hlavně dluhopisy zemí s vysokým ratingem. To by vedlo k rozšiřování úrokového diferenciálu mezi těmito zeměmi a zeměmi s nízkým ratingem. Pro eurozónu jako celek by to ale nepředstavovalo žádný negativní tlak. Země s vysokým ratingem by z toho těžily, ty ostatní by nezaznamenaly žádnou změnu. V průměru by se sazby snížily. To by se projevilo i ve zlepšení ratingu záchranných programů a fondů. Celkově tak můžeme říci, že zavedení minimálního kurzu zajišťuje tok kapitálu směrem ze Švýcarska, což v principu znamená uvolňování monetárních podmínek v eurozóně.
Uvedené je výtahem z „Swiss National Bank under attack“, autory jsou Michael J Lamla, Jan-Egbert.
(Zdroj: VOX)